Kanadská a americká historička Natalie Zemon Davisová získala světový ohlas již mikrohistoricky pojatou knihou Návrat Martina Guerra, jež se dočkala dvojího filmového zpracování. V 70. a 80. letech se Davisová věnovala soudním a výslechovým protokolům, na jejichž základě rekonstruovala život raně novověkých lidí v německém a francouzském prostředí. Postupně se stále více dostávala ke zkoumání role, postavení a chování žen.

Výsledkem jejího bádání je kniha Ženy na okraji s podtitulem Tři životy 17. století, kterou u nás v roce 2013 vydalo nakladatelství Argo v edici Každodenní život. Autorka se věnuje třem ženám žijícím v 17. století, jež se dostaly do postavení, které rozhodně nebylo pro ženy tohoto období typické. Tyto ženy se odpoutaly od svého předem daného údělu a pronikly do světa mužů, s nímž musely soutěžit, aniž by se mu přizpůsobily.

Prolog pojala autorka formou rozhovoru, jenž vede společně s třemi ženami, objekty svého vědeckého zkoumání. Pomocí něj se čtenář dozví, v čem byly ony ženy stejné a v čem se naopak od sebe lišily. Zároveň jde o velmi originální úvodní seznámení s tématem.

Glikl bas Juda Leib byla židovská obchodnice. Již ve velmi brzkém věku byla provdána za Haima, se kterým měla celkem čtrnáct dětí, z nichž dvě zemřely v raném věku, což bylo v dobách vysoké dětské úmrtnosti velmi málo. Po několika letech však obchodník Haim upadl na kámen a o pár dní později zemřel. Před smrtí nepovažoval za nutné jmenovat svého zástupce v obchodních záležitostech, jelikož věděl, že jeho žena Glikl má přehled o všem. Glikl začala obchodovat ve velkém a velice se jí dařilo. Tak začal její doslova bohatý život židovské obchodnice, který popsala ve svých pamětech.

Druhou ženou v pořadí je Marie Guyartová, známá jako Marie od Vtělení, řádová sestra uršulinek. Vdova Marie opustila svého jedenáctiletého syna a starého otce a odešla do kláštera. Jde o jednu ze zakladatelek první dívčí školy a kláštera uršulinek v Severní Americe. Opustila rodnou Francii a odjela do Kanady, kde se věnovala obracení tamějších původních obyvatel na křesťanství. Své zážitky sdělovala do zápisníků, jež následně posílala svému synovi, mnichovi v benediktinské kongregaci svatého Maura. Ten je po její smrti vydal pod názvem Život ctihodné matky Marie od Vtělení.

Poslední ženou, které se autorka ve své knize věnuje, je Marie Sibylla Merianová, milovnice přírody. Marie Sibylla uměla nádherně malovat vodovými a olejovými barvami a byla skvělou pozorovatelkou, zaměřující se na hmyz. Ve dvou svazcích vyšla její práce Podivuhodné proměny housenek a jejich zvláštní rostlinná strava. Společně se svou dcerou se vydala do Ameriky, po návratu vydala velkou práci Proměny surinamského hmyzu. Až do své smrti byla významnou osobností v kruzích amsterdamských botaniků, vědců a sběratelů.

Tyto tři ženy, přestože byly velmi rozdílné, měly mnoho věcí společných. Předně se odpoutaly od místa ve společnosti, které jim bylo přiřazeno, a díky duševnímu vzplanutí se vydaly za svými sny, ať již byly pro ženu v 17. století jakkoli podivné. Všechny se setkaly s opovržením a výčitkami, přesto se nezastavily a dokázaly něco, o čem se mnohdy mohlo jen zdát i mužům.

Kniha Ženy na okraji je poutavou srovnávací biografií a zároveň exkurzem do společnosti raného novověku. Ukazuje, jaké bylo tehdejší postavení žen a jak se lidé dívali na ty, které se vzepřely obecně platným „normám“. Autorka na vskutku široké pramenné základně provedla důkladný průzkum a zrekonstruovala život objektů svého zkoumání do těch nejmenších podrobností. Přitom zůstala velice objektivní, rozhodně se nevydala do vod radikální feministické historiografie.

Díky tomu, že kniha není přeplněná odbornými výrazy, je vhodná i pro historicky méně erudované čtenáře. Svou čtivostí a atraktivitou tématu zaujme nejen ty, kteří se zajímají o dějiny raného novověku, ale i čtenáře toužící po zajímavých lidských osudech.

Související knihy

Zemon Davis, Natalie

Argo, 2013