Muž se zvláštním osudem – Vespasián

Vespasian 1
Přinášíme vám ukázku z prvního dílu románového cyklu o císaři Vespasiánovi z pera Roberta Fabbriho.

 Jedinečný muž narozený na venkovské samotě s jedinečným osudem – zařadit se mezi největší římské císaře.  Rok 26 po Kr. – šestnáctiletý Vespasián opouští rodinný statek a odjíždí do Říma, aby tam získal mecenáše a vstoupil do armády. Nachází město zmítané nepokoji a říši na pokraji rozpadu.

Řím drží v železném sevření Seianus, velitel pretoriánské gardy a skutečný vladař římské říše. Všude má špehy – neopatrná poznámka při večeři ve společnosti může být stejně smrtící jako barbarský šíp.

Vespasián se zaplétá do dvorských intrik. Prchá z města a získává hodnost tribuna v balkánském pohraničí. Bez bojových zkušeností musí vést muže do zuřivé bitvy proti povstalcům. Při vyšetřování kořenů povstání si Vespasián uvědomí, že před římským politikařením ani před naplněním svého osudu nemůže uniknout.

 Knihu Vespasián: Obránce Říma vydalo nakladatelství BB/art.

 

 

AQUAE CUTILLAE
OSMDESÁT KILOMETRŮ SEVEROZÁPADNĚ OD ŘÍMA,
25 LET PO KR.

Vespasián ucítil vůni čerstvého pečeného vepřového, už když mu na koni zbývalo ujet  několik posledních stovek kroků k novému statku rodičů v Aquae Cutillae. Slunce, které před ním pomalu klesalo k západu, pořád ještě hřálo; něžně hladilo kameny a terakotové cihly nízkých budov, zvýrazňovalo různé odstíny červené, jantarové a měděné, takže stavby mezi tmavými jehličnany a fíkovníky, které je obklopovaly, celé zářily. Bylo to krásné místo, tenhle nový domov; statek stál vysoko na úpatí Apenin, pod horami na severu a východě a s výhledem na reatskou rovinu na jihu a západě. Tady byl doma poslední tři z téměř šestnácti let, co se sem rodina přestěhovala díky penězům, které otec vydělal na zemědělských daních pro císařství v provincii Asie.

Vespasián kopnutím do potících se slabin pobídl unaveného koně, protože už se nemohl návratu domů dočkat. Byl pryč tři vyčerpávající dny. V přípravě na zimu sháněli a přesouvali více než pět set mul z letních pastvin na východním okraji pozemků na pole blíž u hospodářských budov. Zde zvířata stráví chladnější měsíce, zde budou mít možnost vyhledat úkryt a potravu, chráněna před sněhem a silnými větry, které budou fičet z hor. Na jaře je prodají armádě a do té doby už se narodí mláďata a všechno začne nanovo. Mulám se samozřejmě nechtělo a následoval dlouhý boj, který Vespasián se společníky vyhráli jen díky čiré krutosti a rozvážnému používání biče. Spokojenost z dokončeného úkolu však kalil počet mul, které při konečném sčítání scházely.

Doprovázelo ho šest propuštěných otroků a Pallo, který převzal roli správce statku po smrti svého otce Salvia, jehož před dvěma měsíci přepadli a zavraždili na silnici mezi Aquae Cutillae a dalším rodinným statkem ve Falacrině, kde se Vespasián narodil. Od té nehody nikdy necestovali sami ani neozbrojení, dokonce ani po rodinných pozemcích. Aquae Cutillae obklopovaly kopce a rokle, které skýtaly skvělý úkryt banditům a uprchlým otrokům. Kradli dobytek ze statku a přepadali pocestné na Via Salaria, která vedla na jižním okraji pozemků z Říma do Reate a pak dál přes Apeniny k Jaderskému moři. Dnes by po ní bez tělesných strážců cestoval jen blázen, a to i tak blízko velkého města jako Reate, které bylo vidět na kopci jen čtrnáct kilometrů západně.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVespasián: Obránce Říma

Fabbri, Robert

BB/art, 2013

Napsat komentář