Pokud jste ještě žádné Historické okénko nečetli, pak asi nevíte, že na závěr je vždy přidán jeden historický rébus.  Zdrojem pro tyto rébusy jsou přibližně sto padesát let staré časopisy Humoristické listy a Bič známého vydavatele a nakladatele té doby Josefa R. Vilímka. Rébusy, hádanky a šarády, protivy, laciné čáry, ale také úlohy z kreslení – tím vším byla vyplněna poslední strana časopisů té doby. Některé z těchto kratochvílí časem zanikly, jiné nové se naopak objevily.

Na první pohled by se mohlo zdát, že výběr rébusu pro Historické okénko je úkol snadný a mnoho času nezabere. Opak je však pravdou a vybrat ten správný rébus dá nemálo práce. A právě těm rébusům, které výběrem z nejrůznějších důvodů propadly, je věnováno dnešní Historické okénko.

Důvod první: příliš snadný

Asi nejméně zastoupená kategorie. Počet rébusů, které jsou z dnešního pohledu opravdu snadné, je velmi malý. Přesto, i takové se najdou. Posuďte sami.

1: Hrdlořezy, 2: Hrabě Kolowrat

Pokrok

Důvod druhý: obsahuje dnes už neznámá slova

Jeden z důvodů plynoucích z faktu, že daný rébus spatřil světlo světa před příliš dávnou dobou. Poprvé ho luštili lidé, kteří nikdy neslyšeli o autech, letadlech, televizi, vesmírných stanicích, počítačích, internetu, antibiotikách, jaderných elektrárnách a mnohém dalším pro nás zcela běžném. Na rozdíl od nás ale nejspíše skoro všichni věděli, koho mají před sebou, představil-li se jim dotyčný a řekl, že je kancelistou. Víte vy, kdo je to kancelista?

Kancelista

Není to tak těžké. Být kancelistou znamenalo pracovat jako nižší kancelářský úředník. A to nebylo ve své době právě špatné zaměstnání. Z pohledu subordinace šlo sice o jeden z nejnižších stupňů, níže stáli snad už jen písař, posluhovačka a vrátný, ale pořád to bylo zaměstnání pod penzí, a to nebylo málo.

Důvod třetí: vyžaduje znalost historických souvislostí a postav

Jde o poměrně hojně zastoupenou kategorii rébusů. Rébus sám o sobě nemusí být těžký a s příslušnými znalostmi z oblasti historie by se rozluštit dal. Jen mít ty znalosti.

I car ústavu dá

Je třeba vědět, že od revolučního roku 1848 narůstalo v Rakouském císařství národnostní napětí a od císaře a vlády se očekávala nová ústava tento stav řešící. Rébus je tak nejspíše autorovým povzdechnutím si nad situací u nás. Nová ústava nakonec skutečně vydána byla, ale až přibližně o tři roky později, v roce 1867. Rok předtím utrpělo Rakouské císařství katastrofální porážku ve válce proti Prusku a ústavněprávní akt Rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867 byl snahou zabránit tomu, aby oslabené pozice Rakouska využili ve svém odporu nejaktivnější Maďaři.

Náš Kollár ukázal nám cestu k velikosti

Oním Kollárem je Ján Kollár (1793 – 1852), básník, jazykovědec, historik, propagátor panslavismu a především jedna z nejvýznamnějších osobností národního obrození. Každému se asi ve spojitosti s Jánem Kollárem vybaví jeho stěžejní dílo inspirované Božskou komedií Slávy dcera. Kromě této sbírky a mnoha dalších básní je však také autorem vědeckého pojednání nazvaného O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými. V něm prezentuje svůj názor, že Slované jsou jedním národem majícím čtyři základní nářečí, a to ruské, polské, srbochorvatské a československé. Mezi mladšími slovenskými spisovateli té doby však pro své názory mnoho pochopení nenašel. Postavil se totiž proti snaze o osamostatnění se slovenštiny a v revolučním roce 1848 byl svými odpůrci dokonce zajat. Osvobozen byl až císařským vojskem.

Karibaldi káže na Kapréře jednotu

Pro úspěšné rozluštění tohoto rébusu už nestačí znalosti historie domácí, ale je třeba zamířit přes hranice a to konkrétně na území dnešní Itálie. Ta prodělala od počátku 19. století několik revolučních vln, majících za cíl sjednotit samostatné státy, částečně patřící cizím mocnostem (Španělsku, Francii, Rakousku), v jeden státní útvar – Italské království. Karibaldi z našeho rébusu není nikým jiným než Giuseppem Garibaldim (1807 – 1882) takřka celoživotním revolucionářem, mimo jiné i vůdcem partyzánské organizace tzv. Rudých košil bojujících proti rakouské a francouzské armádě na území italských států v letech 1848, 1849 a 1851. Kromě toho byl také piemontským generálem a vůdcem povstání na Sicílii, kterému se podařilo v roce 1860 dobýt Neapol. Tím se přímo podílel na sjednocení Itálie a vzniku Italského království v roce 1861. Kapréra (psáno Caprera) je pak jedním z ostrůvků ležících v bezprostřední blízkosti severního pobřeží Sardinie. Garibaldi ostrůvek obýval, pokud právě někde nebojoval, a z poloviny ho i vlastnil. Poradili byste si s tímto rébusem?

Důvod čtvrtý: prostě nerozluštitelný

Do této poslední kategorie spadají rébusy, jejichž pochopení není vůbec snadné ani se znalostí správného řešení. Zástupcem této kategorie je bezpochyby následující rébus.

Silní cepové Taboritů razili si cestu německými sudlicemi

Knihu dle vlastního výběru z námi zaslaného seznamu tentokrát dostane ten, kdo přesvědčivě dokáže symbol po symbolu rébus popsat a vysvětlit jeho správné řešení. Svá řešení pište prosím do komentářů pod článkem.