Co rozhoduje o lidském životě?

429937_41704066
Brutální vražda experta na akvarijní rybičky je tématem další z řady severských detektivek, které si u nás získávají stále více příznivců…

Autorem knihy s tajuplným názvem Princezna z Burundi, již vydalo v letošním roce nakladatelství Motto, je švédský spisovatel Kjell Eriksson. Jedná se o autorův debut, za nějž obdržel prestižní cenu Švédské detektivní akademie. Na pultech našich knihkupectví jsme se již mohli setkat s jeho tituly Černé lži, rudá krev a Kruté hvězdy.

V tomto příběhu mohou čtenáři sledovat vyšetřování vraždy kdysi problémového muže, zlodějíčka Johna Johnssona, který se ale rozhodl vydat se na poctivou cestu životem. Stal se z něj milující otec rodiny a znalec v oboru akvaristiky. Otázkou tedy zůstává, proč byl zavražděn velmi brutálním způsobem a před smrtí navíc i mučen. Případu se ujímá kriminalista Ola Haver, jenž zaujal místo po Ann Lindellové, která je nyní na mateřské dovolené. Ona se sice trochu k vyšetřování přiblíží, ale její místo je nyní zcela jinde. S pomalými kroky policie není spokojen Johnův bratr Lenart. Pouští se do svého vlastního vyšetřování, aby pomstil svého příbuzného. Jeho cesta by mohla být možná snazší, neboť zná velmi dobře podsvětí – sám se v něm pohybuje.

Kjell Eriksson nezapře svou schopnost vyjádření charakteristiky postav. Ve vyprávění nejde totiž jen o suché vylíčení jejich života. V jeho zpracování získávají lidskou tvář i emoce. Pravdou je, že celkově román působí spíše neradostným dojmem, což ale zase perfektně zapadá do popisovaného severského prostředí plného sněhu a mrazu, kdy sluníčko zasvítí jen na pár hodin denně. Ponurá atmosféra tak skvěle dokresluje příběhy lidí, jejichž jediným cílem je odhalit nelítostného vraha. Někomu se ovšem může zdát, že se jimi Eriksson zabývá až příliš, což by mohlo mírně potvrzovat přibližně prvních sto stránek, kdy se věnuje skutečně detailnímu seznamování s nimi. Problém vyvstává ve chvíli, kdy postavy začnou jednoduše splývat, protože čtenář dostává tolik podrobných informací, že se může přestat orientovat. Podle mě je to ovšem věc názoru, neboť kniha je více zaměřena právě na psychologické procesy, jež probíhají v hlavě každého člověka za určitých situací. Vyzdvihla bych tak jeden ze základních pilířů této knihy – zamýšlení se nad dobrem a zlem, pomstou i spravedlností.

Za zmínku stojí také postava Ann Lindellové, která tu vystupuje jen útržkovitě. Věnuje se svému malému synovi, ale ve skrytu duše touží víc po policejní akci než po klidných dnech při procházkách v parku. Myslím, že Kjell Eriksson se snaží o pochopení duše ženy, která se ocitá ve zcela jiném světě, než na jaký byla zvyklá, a je to pro ni daleko těžší, než čekala. Navíc je sama, bez blízkého člověka, jenž by vyslechnul její starosti i přání…

Autor se nevyhýbá ani akčnějším scénám, které jsou zde velmi dobře vylíčené. V těchto chvílích nebude mít čtenář sílu odtrhnout od stránek oči. Ideálním příkladem je závěr knihy, který probíhá ve velmi rychlém tempu a významně se tak liší od celého příběhu, jenž je veden v daleko pomalejším rytmu. Mírně nudnější se mohou jevit až zbytečně dlouhé popisy míst, ve kterých se postavy románu pohybují. Chyběla mi tu ta trocha vyváženosti…

Kjell Eriksson nerozehrává žádnou složitou hru. Titul je vlastně dost odlišný od jiných severských detektivek. Vypráví jednoduchý příběh bez složité zápletky. Detektivní pointa je tady ale postavena jakoby až na druhé místo. Vedoucím článkem se jeví spíše zaměření na zmiňovanou psychologii.

Knihu bych doporučila těm, kteří hledají především oddechové čtení na dlouhé večery bez velkého napětí a složitých kompozic. Princezně z Burundi dávám šest hvězdiček z deseti.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePrincezna z Burundi

Eriksson, Kjell

Motto, 2013

Co rozhoduje o lidském životě? - DISKUZE

Počet reakcí: 1
  1. Alena Badinová ABA napsal:

    Princezna z Burundi byla mojí víkendovou společnicí a dojmy mám úplně stejné – rozvláčný úvod bez spádu, množství postav, které se mi pletly(včetně policejního týmu!), děj, který nabral spád až v druhé polovině knihy a vrah, který čtenářem neviděn prošel na poslední stránky knihy…Prostě zvláštní. Atmosféra je vykreslena dokonale, psychologie postav také, ale někdy méně bývá více. To, co mi nevadí u jeho krajanky Lackbergové, tady mi překáží… Nevím, asi bych od Erikssona musela číst více titulů, abych si na jeho styl zvykla.. Nejsem totiž zvyklá na to, abych se u detektivky nudila, což se mi v první půli stalo…

Napsat komentář