Prvním ze dvou autorů knihy Zapomeňte, že jste byli lidmi je Miloslav Moulis, který se narodil v roce 1921 a zemřel nedávno, v roce 2010. K tématu knihy má velice blízko, sám byl totiž vězněn v káznicích a koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Už dříve vydal několik knih na téma odboje a druhé světové války (To byl Buchenwald, Neviditelná fronta, Život plný nenávisti, Sto dní na vrcholu moci, Vlaky do neznáma, Dokonáno jest…!)

Druhým autorem je Roman Cílek, narozený v roce 1937. I on je zkušeným autorem, přeborníkem v žánru literatury faktu. Mezi jeho knihy patří Holocaust – zřetězení zla, Přejde vás smích… aneb Porkletí moci, Olga Hepnarová: Zabíjela, protože neuměla žít, Pamětihodné bitvy českých dějin a Hlasy z hořících domů.

Kniha Zapomeňte, že jste byli lidmi byla poprvé vydána už v roce 2005, podruhé vychází v roce 2012 v rozsahu 304 stran v nakladatelství Epocha. Popisuje hrůzné skutečnosti, které jsou nedílnou součástí naší historie, a na které bychom v žádném případě neměli zapomínat. Název knihy v sobě má skryté hned dva smysly – je myšlenkou, kterou se věznitelé snažili vštípit do hlav všem bezbranným zajatcům, ale zároveň je i myšlenkou platnou pro samotné věznitele, kteří prováděli neskutečné ohavnosti, kvůli kterým si nadále nezaslouží nazývat se lidmi.

Téměř padesát stran je věnováno obrazovému materiálu. Při pohledu na mapky koncentračních táborů se čtenáři tají dech. Mapa Terezína, mapa tábora Sachsenhausen, Dora, Mauthausen, Dachau, Treblinka, Birkenau (i s naznačenými trasami útěku) či uspořádání bloků v Osvětimi. I to v knize najdete a při tom všem si budete říkat „Jak se to jen mohlo stát?“. Vedle plánků táborů je text doplněn i spoustou fotografií zachycujících hrůzostrašné okamžiky umírání, zubožená, vyhublá těla a nevinné pohledy zoufalých vězňů. Tuto působivou grafickou úpravu navrhl Josef Kroupa.

Strany plné fotografií se střídají se stranami, kde autoři dramaticky líčí výjimečné události a osudy lidí, kterých se téma nacistických táborů týká, ať už to jsou zajatci, potomci zajatců, oběti, či věznitelé. Účelem knihy je připomenout lidem zvěrstva, která se děla a zároveň je svým způsobem přinutit nezapomínat, přemýšlet a vyvozovat důsledky – budovat takový svět, ve kterém se nic takového nikdy nebude opakovat.

Číst tuto knihu není jednoduché, možná budete překvapeni vlnou emocí, která vás jistě zaplaví. A je to tak správně. Jak jinak by se mělo vyprávět o drastických událostech než drastickým způsobem?

Ukázka z knihy

Již v průběhu prvních okamžiků a hlavně během nadcházející noci prozrazovali osvětimští novým vězňům hrozné tajemství smrtícího zařízení v Osvětimi-Birkenau. Ti, kteří tomu nechtěli uvěřit, se vzájemně zapřísahali, že něco takového snad ani nemůže být pravda. Nedlouho poté i ti noví viděli kolem sebe jen trpící, nemocné, mrtvé. O smrti se mluvilo jako o něčem zcela běžném. Jak dlouho asi trvá umírání v plynové komoře? Jsou fenolové injekce bolestivé? Je lepší rána do hlavy než pomalé umírání v primitivně vybaveném lazaretu? (str. 12)

Související knihy

Zapomeňte, že jste byli lidmi...
Nacistické koncentrační tábory - symbol barbarství

Moulis, Miloslav - Cílek, Roman

Epocha, 2012