Kavkazský hřeben, ležící na okraji Osmanské říše a Persie, získal velký strategický význam na konci 18. století, kdy sem dosáhla ruská územní expanze. Carská armáda chtěla obsadit co nejvíce území, patřící jeho jižním sousedům a k tomu potřebovala zajistit bezpečný průchod horskými průsmyky. Trvalo téměř sto let než ruská vojska, spoléhající na početní převahu a vyspělé zbraně, přemohla odpor místních obyvatel, opírajících se o přírodní podmínky, hrdinství a odhodlání žít podle tradic svých předků. Klidnou, integrovanou částí ruského impéria se ale Kavkaz nestal nikdy a jeho dobývání, skládající se z řady tažení a mnoha bitev, je dodnes předmětem zaujatých diskusí a protichůdných výkladů.

Kavkazská tragédie

RUSKÉ DOBÝVÁNÍ KAVKAZU 1783—1864
Autor: Vladimír Votápek

Počet stran: 272
Vazba: vázaná
Formát: 150×210 mm
ISBN: 978-80-7557-169-4
Doporučená cena: 285 Kč

Knihu Kavkazská tragédie vydalo nakladatelství Epocha.

Ukázka z knihy

Prvním pokusem o vytvoření trvalé přítomnosti ruských sil na Kavkaze byl možná příkaz cara Ivana IV. Vasiljeviče vybudovat pevnost v ústí řeky Sunže. Pokud máme věřit poněkud legendárnímu vypravování, využil k tomu kozáckou komunitu, která snad za vlády Ivana III. uprchla z Rjazaně a usídlila se i se svými ženami a dětmi v podhůří Kavkazu.

Také další průnik ruského vlivu na  Kavkaz je spojen s neklidnými kozáky. Zatímco ataman Jermak se roku 1579 vydal z Astrachaně na východ, aby před ruského cara položil bohatství Sibiře, jeho kolega Andrej Šadrin se vydal na jih, aby opevnil ústí Těreku a později se usídlil v Andrejevu, dnes Endirej, v Chasavjurtském okresu. Rusko tak testovalo možnosti další a další teritoriální expanze.

V letech 1568–1570 také můžeme zaznamenat první válečný konflikt mezi Ruskem a Osmanskou říší. Když v roce 1556 porazil Ivan Hrozný astrachaňský chanát, nařídil mimo jiné vystavět na břehu Volhy pevnost Astrachaň. (str. 31)

Přečtěte si celou ukázku. Stačí kliknout na pole Ukázka na stránkách nakladatele.

O autorovi

Vladimír Votápek, absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT studoval politické vědy na FFUK, MGU, Oslo University a Clingendael Institute. Celou svou profesní kariéru se pohybuje na rozhraní společenských a technických věd. V letech 1992–2001 působil v české zahraniční službě, naposledy jako generální konzul České republiky v Petrohradu. Je spoluautorem několika knih, věnujících se mezinárodním vztahům, např. Russia and the United States, Eastern Policy of the Enlarged European Union. A Visegrad Perspective a dalších, publikoval i celou řadu odborných a popularizačních článků. V současnosti se profesně věnuje řízení jakosti a analýze rizik.

Zdroj informací: Kosmas

Nakladatelství Epocha ve stávající podobě existuje a vydává od října roku 2002. Navazuje na činnost stejnojmenného subjektu, který vznikl roku 1996. Jeho ediční profil byl tehdy vyhraněný, soustředil se na historii prezentovanou životopisnými monografiemi významných postav českých, ale i světových dějin. V roce 2002 se Epocha rozšířila, a to nejen personálně, ale především koncepčně. Její ediční záběr se rozrostl o další žánry a s tím se rozšířila i autorská základna, která se neomezuje jen na domácí zdroje. Dominantním směrem ediční koncepce zůstává i nadále literatura faktu a historie, nově je velký prostor v edičních plánech věnován fantastice.

Související knihy

Votápek, Vladimír

Epocha, 2019