Každý z nás v životě zažil krizi nebo prošel situacemi, které se zdály beznadějné. K našemu životu kromě radosti a štěstí patří neodmyslitelně i pocit osamění, smutku, zmatenosti či zoufalství. Jsou chvíle, kdy nic nedává smysl a my se jen utápíme ve starostech a šedi všedních dnů. Z hloubi duše voláme o pomoc a klademe si otázky: Co mám dělat? Jak se s touto situací můžu vypořádat? Má to, co dělám, nějaký smysl?
Nakladatel: Paulínky
Související články
Putování pouští jako metafora života
Poušť se svými tekutými písky, utajenými oázami, lemovaná horami a ohraničená propastí, na jejímž druhém břehu leží kouzelná studna – to je dějiště dětské knihy, která osloví i rodiče a dává prostor mezigenerační komunikaci.
Charlotte – dívka z Naděje
Vír Velké francouzské revoluce uchvátil všechny stavy a pořádně jimi zacloumal. Šlechta prchala ze země, kde jí hrozila – stejně jako králi – gilotina, kněží museli podepisovat, že nebudou podléhat papeži a každý, i zdánlivý, škůdce Republiky musel být polapen a buď popraven či odeslán do vyhnanství…
Buen camino!
„V životě se pravda nachází tak, že se vydáš na cestu, protože právě samotná cesta se stává i t(v)ou pravdou života.“
Nohy laně
Jaké je to mít laní nohy? To musí být něco úžasného – chodit s jistotou po úzkých stezičkách až na vrcholky hor, ladně se pohybovat a ničeho se nebát. Zažít tu volnost a svobodu, mít úžasný rozhled. Neznat strach, v srdci mít radost a pokoj. A lásku, tu především. Kdo z nás by to nechtěl mít?
