Buen camino! Takto zní pozdrav mnoha poutníků, kteří se rozhodli absolvovat pěší pouť do známého španělského poutního místa Santiago de Compostela, kde se údajně nacházejí ostatky svatého Jakuba. A není to jen tak ledajaký pozdrav. Kromě přání „dobré cesty“ se v něm skrývá i povzbuzení k vytrvalosti k tomu správnému vychutnání putování. A o to jde především! Camino (cesta) je totiž pro poutníky cesta výjimečná. Mnoho z nich si během ní sáhne na dno svých fyzických i duševních sil, aby pak nakonec stanuli šťastní ve vytouženém cíli. I když cílem je již samotná cesta. Protože na jejím konci již nikdo není tím, kým byl na počátku svého putování.

A právě na takovou životní cestu se vydávají otec a syn – čerstvý padesátník Jakub Javora (kamarády zvaný JáJa) a jeho šestnáctiletý syn, novopečený středoškolák Patrik (na kterého „logicky“ padla přezdívka PáJa). Pro Patrika je to celé možná jen fyzická výzva, kdežto pro Jakuba znamená tato cesta něco, po čem již dlouho toužil. Možnost srovnat si věci v hlavě, vymanit se z každodenního shonu, možná i bilancovat svůj dosavadní život. Ale tím nejdůležitějším ze všeho je, že chce tuto vysněnou cestu absolvovat právě se svým synem. Zatím se jen tak oťukávají, ale kdo ví, třeba se jim časem povede nejít jen vedle sebe, ale konečně i spolu. A třeba se i jeden o druhém něco dozví.

Autorem vtipné a netradiční knihy Buen camino aneb Nejen o cestě do Compostely je Pepa Hes, ilustrace pocházejí od Kristýny Plíhalové. Publikaci vydalo v letošním roce nakladatelství Paulínky.

Na webových stránkách nakladatelství můžeme najít i rozhlasovou upoutávku na tuto knihu, kterou odvysílalo rádio Proglas, a fotografie z večera věnovanému tématu Putování. Kniha je určena středoškolákům a jejich rodičům a kromě vtipných momentů v ní najdeme i situace, které nás donutí k zamyšlení.

Josef Hes je původní profesí matematik, v současné době působí jako ředitel Městské charity České Budějovice. Je jáhnem a otcem čtyř dospělých dětí a mimo jiné procestoval na kole téměř celou Evropu. Své bohaté zkušenosti zúročil i v několika dalších publikacích – Mars a Venuše v kostele, Fair play aneb sportovní podobenství a (Z)povídačky.

Kniha je rozdělena do deseti kapitol. Na začátku každé z nich je naznačeno, co se bude v další etapě příběhu odehrávat. Čtenář je tak příjemně navnaděn k dalšímu čtení. Úvod doplňují i přiléhavé citáty od známých osobností (např. Francis Bacon, Konfucius, Antoine de Saint-Exupéry atd.). Každá kapitola je pak zakončena několika SMS zprávami, které si jednotliví účastníci příběhu vyměňují mezi sebou. Čtenář se z nich dozví i to, co v příběhu řečeno nebylo.

A co samotný příběh? Ten se vyvíjí zpočátku nenápadně. Vždyť jde přeci o cestu do Compostely. Anebo ne?

Vyprávění začíná prvním dnem cesty Jakuba a Patrika. Poutníci vstávají velmi brzo, aby zdolali první část cesty dříve, než začne pražit nemilosrdné španělské slunce. Jakub je natěšený, Patrik však rozladěný z brzké ranní hodiny a těžkého batohu. Otec Jakub se mu snaží zvednout náladu, jeho snaha se však očividně míjí účinkem. A právě tady se čtenáři začíná odkrývat nitro obou aktérů. Vtipný a trochu přidrzlý Patrikův projev dává tušit pravého puberťáka, který sice nehodil své rodiče přes palubu, ale má na ně (a ostatně na všechny dospělé) vlastní „vševědoucí pohled“. Navíc – o čem se tak asi dá bavit s tátou?

Proslov o hlubokém významu cesty, který by Jakub jako správný, životem poučený a vědomostmi nabytý otec tak rád přednesl svému synu, se pak odehrává pouze v jeho hlavě. Protože jak sám Jakub rád říká: „házet luštěniny na svislou plochu přílišný efekt opravdu nemá“. Navíc je Jakubovi Patrikův způsob humoru sympatický.

Během putování se dozvídáme plno informací a zajímavostí z cesty do Compostely (věděli jste, že je cesta do Compostely značena symbolem Svatojakubské mušle?), naučíme se pár španělských slovíček a mimo jiné můžeme pozorovat postupný posun komunikace mezi otcem a synem od vět typu: „Jak se ti šlape?“ až k docela otevřenému rozhovoru o tom, co každého z nich trápí. Zjistíme, že i tam, kde je zdánlivě vše v pořádku, se objevují problémy a nejistoty. Na povrch vypluje např. závažný problém s kyberšikanou a rozhovory se stočí mimo jiné i na otázky víry či životních hodnot, zejména věrnosti.

A jak do toho všeho zapadají vzpomínky Patrika na sličnou slečnu učitelku matematiky? Kdo posílá Patrikovi záhadné SMS? Kdo je Bizon a Noris? A co zbytek rodiny – matka Katka, která se vzorně stará o rodinu, i když by za to chtěla více vděku, a téměř dospělá dcera a sestra v jedné osobě Markéta, která tráví veškerý svůj čas na chatu? Jak zapůsobí na Patrika mladý italský poutník na vozíčku? To si již budete muset přečíst sami.

Jediné, co mohu prozradit, je, že zdánlivě nesourodé útržky životů a vzpomínek jednotlivých aktérů do sebe na konci zapadnou a z vyprávění se stane příběh téměř detektivní.

Knihu jsem četla se zaujetím, velice se mi líbilo trefné vykreslení nátury náctiletého Patrika, z jehož vět čišel humor i určitý despekt k dospělým. V knize je velmi dobře popsána hloubavost a postřeh mladých lidí, se kterou kontrastuje jejich prozatímní nevyzrálost, zkoušení hranic a „dělání ramen“ před ostatními, za čímž se ovšem skrývá určitá nejistota, ostych otevřít se druhým a touha po uznání ze strany dospělých.

Velmi zajímavé bylo sledovat vzájemné oťukávání se otce se synem, kteří spolu již delší dobu pořádně nemluvili , a jejich neobratné pokusy o sbližování. Pěkně vykreslena je zde i typicky starostlivá povaha maminek, kdy se Katka zajímá o to, zda její „chlapi“ pořádně jí, pravidelně pijí, zda nechodí moc dlouhé trasy či jestli nemají střevní potíže.

V příběhu je mnoho humorných a vtipných momentů, na druhou stranu se zde probírají i závažná témata – jako např. domácí násilí, nebezpečí číhající na internetu atd. Možná se zdá, že je těch problémů na jednu knihu až moc. Na druhou stranu jsou některá témata pouze naťuknuta a zamyšlení nad nimi je ponecháno na samotném čtenáři.

Z knihy jsem také načerpala spoustu užitečných informací o cestě do Compostely, které jsou podávány nenásilnou a zajímavou formou. Takže jsem dostala chuť vyhledat si další informace.

Co říci na závěr? I když je kniha označená jako duchovní beletrie, myslím si, že může zaujmout i nevěřící čtenáře. Hlavním tématem je totiž vztah otce s dospívajícím synem. Otázky, jak vyjít a komunikovat s pubertálním dítkem a jak si k němu najít cestu, řeší myslím skoro každý rodič. V této knize je vše navíc bráno s humorem a nadhledem a jednotlivé situace jsou popisovány jak očima dospívajících, tak i jejich rodičů. Proto si myslím, že si v knize přijdou na své obě generace.

(Obrázky v článku převzaty z www.paulinky.cz a www.sxc.hu.)

Související knihy

Buen camino
Nejen o cestě do Compostely

Hes, Pepa

Paulínky, 2013