Kniha se zaměřuje na problematiku modelování obrazu ženy v kulturním systému česko-polského pohraničí ve Slezsku. Ukazuje, jaké kulturní vzory zkoumaných systémů, nám předávají tradiční společnosti žijící vedle sebe, nicméně na území dvou států. Předmětem výzkumu jsou zde konotační a denotační významy spojené s kategorií žena. Základem sémiotické analýzy jazykového materiálu (zaznamenaných obřadů, zvyků, slovních spojení apod.) se stala jeho interpretace dle teorie primárních a sekundárních sémiotických systémů, jejichž význam vyzdvihují výzkumy představitelů Tartusko-moskevské školy.