Slova, která jdou ze srdce, si umějí najít cestu k srdci druhých. Platí to i o Rivčiných slovech, jež málem zůstala navždy zapomenutá.

Čtrnáctiletá Rivka Lipszycová si od října 1943 do dubna 1944 psala deník v Lodži, v nejizolovanějším a nejdéle fungujícím nacistickém ghettu. Bystrým, upřímným a někdy možná až naivním pohledem dospívající dívky popisuje svůj každodenní život, zážitky ze školy a z náboženských setkání i své dojmy, sny a pocity. Kromě reálných problémů života v ghettu, hladu, strádání, nemocí a hrůzy z deportací, líčí svůj vnitřní svět, své názory, úvahy, potíže se psaním a s hledáním své vlastní identity i truchlení nad ztrátou svých blízkých. Její rodiče, bratr i dvě sestry všichni zemřeli v ghettu nebo ve vyhlazovacích táborech, Rivka se ale přesto přese všechno nevzdala a neztratila naději a víru v Boha.

Rivčin deník našla v roce 1945 u rozbořeného krematoria v Auschwitz-Birkenau lékařka Rudé armády. Odvezla ho s sebou do Ruska, po její smrti ho zdědili její příbuzní a na světlo světa se dostal teprve, když rukou psaný sešit přinesla její vnučka, která emigrovala do USA, po více než šedesáti letech do Holocaust Center of Jewish Family and Children’s Services v San Francisku.

Deník Rivky Lipszycové

Autorka: Rivka Lipszycová
Přeložily: Karina Matějů a Malgorzata Markoffová

Počet stran: 180
Vazba: vázaná
Formát: 243×267 mm
ISBN: 978-80-7252-597-3
Doporučená cena: 399 Kč

Knihu Deník Rivky Lipszycové vydalo nakladatelství Práh.

Ukázka z knihy

Osiřelé Lipszycovy děti adoptovali jejich příbuzní. O Abramka a Tamarku se postaral jeden ze strýců, zatímco Rivku a Cipku k sobě vzala rodina Jochanana a Hadassy Lipszycových. U nich pak děvčata o necelé dva měsíce později, v září 1942, prožila traumatizující období nechvalně známé szpery (doslova zákaz vycházení). Podle německého nařízení mělo být k deportaci z ghetta vydáno 15 tisíc Židů pod 10 a nad 65 let, spolu se všemi nemocnými a nemohoucími.
Mordechaj Chaim Rumkowski, předseda čili nejstarší z Židů, měl za úkol sdělit tu otřesnou zprávu obyvatelům ghetta. Ve svém projevu žádal tisíce plačících rodičů, aby se k tomuto hrůznému činu odhodlali a zabránili tak mnohem horším důsledkům, které by neuposlechnutí rozkazu mělo pro celé ghetto:
Na ghetto dopadla strašlivá rána. Nikdy bych si nedokázal představit, že budu muset vlastníma rukama přinést takovou oběť. Že vás ve svém pokročilém věku budu žádat: Bratři a sestry, svěřte mi je! Otcové a matky, vydejte mi své děti!
Během szpery se Jochanan a vážně nemocná Hadassah snažili zachránit nejen sebe a své tři dcery (Estusii, Chanusii a Miniu), ale také Rivku, Cipku a další jejich sestřenici Esther, které tehdy byly pouhé tři roky. Nakonec Němci odvedli jenom Jochanana, a Hadassah tak zůstala se šesti dívkami sama. Od strýce ale během týden trvajících zátahů odvlekli Abramka a Tamarku. Z rodiny, která ještě před rokem byla šestičlenná, tak zůstaly jen Rivka s Cipkou. Rivka se stejně jako ostatní obyvatelé ghetta nikdy nedokázala se szperou vyrovnat. V lednu 1944 se stále živé trauma stalo předmětem rozhovoru na návštěvě u kamarádky:
Mluvily jsme o tom, co se dělo, když byla szpera. Eva se trochu vypovídala a vypadalo to, že je jí líp, ale já jsem mlčela, protože co jsem měla říkat?… Ten rozhovor mě tak rozesmutnil… cítím se moc špatně… už nemám ani trochu síly… srdce se mi proměnilo v kámen… Dusím se, dusím… (15. ledna 1944) (str. 16)

Přečtěte si celou ukázku.

Doporučujeme

Přečtěte si další knížky o holokaustu, hrůzách světové války a osudu těch, co byli uvězněni v koncentračních táborech. Touto odstrašující stránkou našich dějin se zabývají např. knihy Čekání na smrt, Hvězdy nad námi nebo
Tanec s nepřítelem.

Nakladatelství Práh bylo založeno v roce 1991. Dosud vydalo přes 350 titulů převážně naučné, populárně psychologické, historické a vzdělávací literatury určené dětským i dospělým čtenářům. Součástí nakladatelského portfolia je i cizojazyčná produkce.

Související knihy

Lipszycová, Rivka

Práh, 2016