Dříve se jim lidé smáli, nyní platí za jejich obrazy ohromné částky

Obálka knihy
Jejich současníci jim nerozuměli, považovali jejich malby za nedokončené, technicky nedokonalé a nezajímavé. Na jejich výstavy chodili zpočátku jen proto, aby se jim smáli a podívali se, co ti šílenci zase vymysleli.

Řeč je o impresionistech, jejichž osudy v knize s názvem Impresionisté, jejich životní příběhy, kterou vydalo nakladatelství Metafora, popisuje Sue Roeová. Manet, Monet, Morisotová, Renoir, Pissarro, Cézanne, Degas, Bazille, Sisley, Caillebotte, Cassattová a další malíři se potkali v Paříži ve druhé polovině 19. století. Experimentovali s barvami, s náměty i technikou malby. Přišli se zcela novým stylem, odpovědí jim však bohužel byl povětšinou jen výsměch. I když se našlo pár lidí, kteří jejich díla dokázali ocenit už tehdy a časem přibývali, museli se umělci protloukat, jak to šlo, chvíli nahoře, chvíli dole, život jako na houpačce.

Nejprve studovali malířství, hledali svůj styl, potkávali se a rozcházeli, toužili po veřejném uznávání, pokoušeli se prosadit na tradičních výstavách, najít si mecenáše, představit svá díla. Ale nedařilo se jim to. Našli několik mecenášů, díky nimž dokázali přežít a uživit své rodiny, ale i ti měli často finanční problémy a nemohli je podporovat neustále. Povětšinou žili z peněz svých rodičů a na dluh.

Sue Roeová čtenáře provází od prvních setkání malířů, popisuje jejich dětství, první malby i lásky. Vypráví o jejich osudech během prusko-francouzské války, komuny i v období po tomto konfliktu. Někteří z malířů bojovali, jiní utekli do zahraničí, Bazille padl. Po válce se jim začalo dařit o něco lépe, i když ani poté se jim nevyhnula období, kdy jim bylo velmi úzko. Pissarova plátna používali pruští vojáci, kteří si z jeho domu udělali za války jatka, jako zástěry. O Cézánnovi tvrdili, že je to mazal, který nemá vůbec žádný talent, Morisotová se dlouho nedokázala zamilovat, Degas obtížně hledal cestu k ženám, přesto maloval baletky, které v té době patřily k nejnižší společnosti. Po návštěvě jejich samostatné výstavy byl údajně jeden muž v takovém stavu, že cestou pokousal kolemjdoucí.

Ukázka z knihy

Zolův kritický pohled však byl ještě shovívavý ve srovnání s Wolffovou recenzí, uveřejněnou rovněž ve Figaru. Tentokrát si nebral vůbec žádné servítky a s chutí si zaryl jak do Durand-Ruela, tak do všech malířů … Neopomněl rovněž jízlivě dodat, že autoři vystavených děl vůbec nebrali v potaz city svého publika. Včera prý byl jeden z návštěvníků výstavy v rue Peletier zatčen, protože po jejím zhlédnutí pokousal každého, kdo mu přišel do cesty. (str. 211-212)

Kniha se čte docela dobře, a pokud máte alespoň základní znalosti o impresionismu, rychle se i zorientujete. Autorka však vypráví o všech malířích a malířkách dohromady a je těžké si pamatovat, kdo si koho vzal, kdo měl kolik dětí, kam se kdo přestěhoval, kdo co namaloval. Bohužel četbu neulehčuje ani to, že v knize naprosto chybí reprodukce obrazů. Roeová je sice velmi dobře popisuje, takže pokud máte alespoň nějaké povědomí o impresionismu, víte ve většině případů, o kterém obraze mluví, a ty, které neznáte, si dokážete alespoň částečně představit, ale přesto by kniha o umění měla podle mého názoru obsahovat alespoň nějaké fotografie. Takže pokud vám tento malířský styl není cizí, knihu mohu doporučit. Pokud s uměním teprve začínáte, tak mějte po ruce tužku, blok na poznámky a databázi obrazů.

Ukázka z knihy

Během uplynulých dvou desetiletí se impresionisté představili veřejnosti, vzbudili její odpor, našli pro své obrazy kupce a opět o ně přišli, vydělali si peníze a opět je utratili. Experimentovali s plenérovou malbou a nyní objevili grafiku. Degas se pouštěl do sochaření. Z jejich milenek se staly manželky, a děti, které přežily, pomalu dospívaly. Jejich životy poznamenaly různé osobní tragédie. (str. 289)

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeImpresionisté - Jejich životní příběhy

Roeová, Sue

Metafora, 2012

Napsat komentář