Na to nám již nějakou dobu odpovídá oblíbený televizní seriál Dobrodružství kriminalistiky. Ve dvaceti šesti dílech vypráví o zrodech nových vyšetřovacích oborů, některých dnes již zaniklých, jiných stále uplatňovaných v honbě za dnešními zločinci. Díky tomu si umíme lépe představit práci kriminalistických techniků.

Stejnojmenná kniha, tedy Dobrodružství kriminalistiky, která právě vyšla již ve třetím vydání v nakladatelství Edice Česká televize přináší přepis tří dílů – První detektivní sbor, Stopa a Jepičí vítězství (Bertillonáž). Nejde jen o transkripci scénáře do knižní formy, ale jde i o čtivé povídky, které nikterak nezaostávají za svojí vizualizovanou podobou. Autorem je Jan Šikl (*1957 v Praze), který vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU. Do roku 1981 pracoval v Krátkém filmu Praha, kde natočil mimo zakázkových prací i pět dokumentárních filmů, například Daň za světlo (v roce 1989 oceněno Zlatým hroznem na MFF Santarem v Portugalsku). Napsal dvanáct scénářů pro hraný seriál Dobrodružství kriminalistiky. Roku 1992 založil agenturu Pragafilm a točí dokumentární filmy.

V první povídce se ocitáme v Anglii v roce 1746, kdy zde ještě neexistoval žádný policejní sbor, pouze tzv. „lapači zlodějů“, kteří sami leckdy sklouzli na šikmou plochu, protože jejich hlavním zájmem byl výdělek. Až teprve Henry Fielding, spisovatel, básník, dramatik, ale také právník, dokázal dát anglickému systému justice řád a podnítil vznik pozdějšího Scotland Yardu. A jak k tomu došlo, vypráví první případ krádeže, vraždy a únosu.

Druhý příběh je příběhem z Francie roku 1810, kdy si ještě recidivisté odpykávali svoje tresty na galejích. A právě jeden z nich – Eugéne Fracois Vidocq – se po útěku z nucených prací rozhodne předat svoje znalosti podsvětí do služeb spravedlnosti. Podaří se mu nastolit pořádek a dostihnout i toho, kdo si myslí, že díky svému postavení může uniknout spravedlnosti? Zároveň líčí vznik vědního oboru trasologie.

Třetí, závěrečná povídka nás opět zavádí do Francie, ale tentokrát do roku 1897, kdy již Sûreté, francouzská kriminální policie, fungovala jinak než za Vidocqa. Stal se z ní obrovský úřednický kolos, který měl malou šanci chyceným trestancům dokázat jejich totožnost. Do této situace přichází nesmělý, ale zanícený příznivec antropologie Alphons Bertillon. Po mnohých obtížích se mu podaří úspěšně prosadit svoji antropometrii, která však měla jen jepičí život v dějinách kriminalistiky a byla nahrazena jinými metodami identifikace.

Jan Šikl ve své knize vhodně využívá přímou řeč a popisy i rozbory pocitů jednotlivých hrdinů, takže vytváří přesvědčivý obrázek i bez využití vizuální techniky. To je právě na psané formě úžasné, že rozvíjí naši vlastní představivost, nutí zapojovat fantazii, kterou televizní forma zcela potlačuje. Takže pokud si chceme zachovat schopnost vytvářet vlastní obrazy, pojďme dát přednost knihám před audiovizuální technikou.

Související knihy

Šikl, Jan

Edice České televize, 2012