Historické knihy určené nejen akademikům

nahled
K historii se můžeme vracet z různých důvodů. Někdy se chceme pobavit či poznat neznámé kapitoly naší minulosti, jindy je nám historie nápomocna při objasňování problémů současnosti…

Začneme formou nejzábavnější. V knize Krásná i bezbožná tajemství našich dějin se spolu s českým novinářem a spisovatelem Janem Bauerem vrátíme na různá místa dlouhých dějin zemí českých a poznáme osobnosti a místa dávno zapomenuté. Jak už název knihy napovídá, vzpomeneme na příběhy krásné, smutné, záhadné, ale i směšné a bezbožné.

Krásná i bezbožná tajemství našich dějin

Autor: Jan Bauer

Počet stran: 256
Vazba: vázaná
Formát: 145×213 mm
ISBN: 978-80-7475-095-3
Doporučená cena: 299 Kč

Knihu Krásná i bezbožná tajemství našich dějin vydalo nakladatelství Čas.

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer.
Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem?
Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře.
Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Ukázka z knihy

V katedrále města jménem Jaca na severu Španělska uchovávají na oltáři kosti svaté Orosie a v nedalekém městečku Yebra je zase v kostele uložená její lebka. Na této světici, která prý žila na počátku osmého století, je pozoruhodné to, že na Pyrenejský poloostrov údajně přicestovala z Čech. V Kronice prvně jmenovaného města je zaznamenána s ní související legenda, pocházející ze třináctého století:
„Slavná panna a mučednice Orosia, dcera přejasného krále Čech, cestujíc za účelem uzavření sňatku s králem Španělska, poslaná otcem svým se ctihodnou družinou – dospěla s ní do Aragonu. Uslyševši však o pronásledování křesťanů a o pustošení celého Španělska … Saracény, skryla se v jeskyni jednoho kopce na území města Yebra…“ Dále legenda uvádí, že její ukryt byl prozrazen a doprovod povražděn, ona sama „byla však pro svou zvláštní krásu zachována“. Když se ale odmítla provdat za krále Saracénů a přijmout islámskou víru, „dosáhla po utětí rukou a nohou a setnutí hlavy koruny mučednické a byla Kristu králi trvale zasnoubena“.

Přečtěte si plnou verzi této ukázky.

————————————————

Současná politika Ruska představuje problematiku, okolo které se vedou nekonečné diskuse. Proč Vladimír Putin jedná tak, jak jedná? Čeho chce ruská vláda dosáhnout? To jsou všechno těžké otázky, na které ani ti největší odborníci nemohou jednoduše odpovědět. Historie vám samotné odpovědi nepřinese, ale co vám určitě kniha 1000 let ruské rozpínavosti britského autora Douglase Boyda umožní, je se na jednání Ruské federace podívat novýma, o mnoho erudovanějšíma očima.

1000 let ruské rozpínavosti

Autor: Douglas Boyd
Přeložil: Zdík Dušek

Počet stran: 384
Vazba: vázaná
Formát: 135×205 mm
ISBN: 978-80-7466-701-5
Doporučená cena: 329 Kč

Knihu 1000 let ruské rozpínavosti vydalo nakladatelství Alpress.

Studená válka sice skončila pádem Berlínské zdi, ale v poslední době opět vzrůstají obavy z Ruska a jeho zahraniční politiky. Autor popisuje rozmach ruského impéria, nevynechává velké postavy ruských dějin ani rozšiřování moci Kremlu prostřednictvím satelitních států, studenou válku, vývoj na Ukrajině a okomentuje i to, jak putinovské Rusko znovu razantně dává najevo svou sílu.

Ukázka z knihy

Když Gorbačovova a Jelcinova přestavba ekonomicky stagnujícího SSSR nezabránila jeho kolapsu v roce 1989, optimisté soudili, že konfrontace mezi Západem a Východem, jež dominovala druhé polovině dvacátého století, skončila a že největším nebezpečím je náhodné odpálení špatně zabezpečených ruských raket, případně výbuch nějakého stárnoucího jaderného 1000 let ruské rozpínavosti zařízení v bývalém Sovětském svazu. Po Jelcinově rezignaci ve prospěch raketově stoupajícího důstojníka KGB Vladimira V. Putina lidé na Západě mluvili o jeho mocenské strategii jako o „nové studené válce“, ve které jsou nejvýznamnějšími zbraněmi obrovské zásoby ropy a zemního plynu, na nichž je závislá polovina Evropy.

Nejde o novou válku, ale o stále stejnou. A nezačala v roce 1945, jak udává obvyklé pojetí dějin, ale lze ji velice jasně vysledovat až do roku 1919, kdy Lenin založil Komunistickou internacionálu neboli Kominternu – organizaci výslovně určenou k podněcování revolucí po celém světě prostřednictvím přísného vlivu Moskvy na všechny národní komunistické strany a potlačení odborů i ostatních politických stran v demokratických zemích s cílem získat vládu nad světem.

Neváhejte si přečíst z knihy i delší ukázku.

————————————————

Na závěr se podíváme na novou knihu rozhovorů s českým historikem Janem Rychlíkem nazvanou Historie, mýty, jízdní řády. Spolu s novinářem Vladímírem Kučerou se vrátíme zpět do devadesátých let a mimo jiné vzpomeneme na dramatické události spojené s rozpadem Československa. Pan profesor Jan Rychlík byl v té době poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta, a tak může na dramatické události nabídnout zajímavý a informovaný pohled. To ale zdaleka není, jak se ostatně dočtete v anotaci, jediné téma, které je v knize rozebíráno.

Historie, mýty, jízdní řády

Autor: Vladimír Kučera

Počet stran: 208
Vazba: vázaná
Formát: 130×200 mm
ISBN: 978-80-7429-637-6
Doporučená cena: 268 Kč

Knihu Historie, mýty, jízdní řády vydalo nakladatelství Vyšehrad.

O tom, jak mýty tvoří historii, o potýkání Čechů s Němci, o Rusku, Ukrajině a právu na Krym, o katolících, kteří přijali protestantský koncept dějin, o vzniku národů a států, o husitech a tři sta letech českého národního utrpení ve spárech Habsburků, a také o tom, za co byl bit, jak se jmenují mašinky, a k čemu je dobré sbírat jízdní řády.

Ukázka z knihy

Byl jsi přímo u toho, když se dělilo Československo. Kdysi říkal disident Milan Šimečka, československý spisovatel, filozof a literární vědec, že má jednu srdeční síň českou a druhou slovenskou. S tebou je to podobné. Jak jsi snášel dělení státu?
Velmi těžce. Vždycky jsem se cítil být Čechoslovákem. A na rozdíl od jiných lidí, kteří to vnímali také tak, ale měli ten pocit tak nějak abstraktně, já jsem na to získal i papíry, české i slovenské občanství. Jsem Čechoslovák nejen de facto, ale i de iure. Nemyslím si, že občanství nutně musí být spojeno s národností. Cítím se být Čechem i Slovákem.

Napsal jsi o soužití Čechů a Slováků i o dělení Československa zajímavé knihy, Češi a Slováci ve 20. století a Rozpad Československa. V závěru té první jsi napsal: „Po 74 letech zmizelo Československo definitivně z mapy Evropy. Postoj obyvatelstva k nově vzniklé situaci se nedá přesně zjistit: je totiž nutno si uvědomit, že ke vzniku obou nových států došlo vlastně o silvestrovské noci, kdy se tradičně v Československu (resp. v jeho nástupnických státech) lidé veselí a ve velkých městech očekávají radostně o půlnoci příchod Nového roku…“ Jsou to taková ironicky hořká slova, byť popisují reálnou situaci. Je skutečně otázkou, zda i na slovenské straně byl vznik nového státu vítán s nějakým většinovým přehnaným veselím a nadšením. U nás rozhodně ne. Ale z druhé strany: stálo Československo, stát s historicky tak jepičím životem, za nějaké patetické a dojímavé loučení?
Je to součást dějin, kterou nelze vymazat. Československo stále ovlivňuje jak Čechy, tak Slováky, byť si to v každodenním shonu neuvědomujeme. Stejně jako nás ovlivňuje Rakousko‑ -Uhersko. Nazval jsi společnou existenci jepičím životem. Ano, sedmdesát let je v dějinách málo. Ale jsou to tři generace. To už tak málo není. Nepokládám to soužití za zbytečné. Čechům i Slovákům hodně přineslo. V roce 1918 ani Češi ani Slováci příliš mnoho alternativ neměli. Myslím, že zvolili pro ně tu nejvýhodnější.

Na webu nakladatelství Vyšehrad si můžete přečíst celou dlouhou ukázku z této knihy.


Jaký je váš důvod, kvůli kterému se obracíte k historii? Napište nám do komentářů!

Můžete se také zapojit do našich aukcí, kde najdete nejen dnes přestavené knihy.

Úvodní obrázek pochází ze serveru Unprofound.com.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKrásná i bezbožná tajemství našich dějin
Legendy versus historická „pravda“

Bauer, Jan

Čas, 2015

zobrazit info o knize1000 let ruské rozpínavosti
Od počátků k Putinovi

Boyd, Douglas

Alpress, 2015

zobrazit info o knizeHistorie, mýty, jízdní řády
Rozhovor o křižovatkách českých dějin i aktuálních dějích v Evropě.

Kučera, Vladimír – Rychlík, Jan

Vyšehrad, 2015

Napsat komentář