Judita Hoffmanová velmi zřetelně odkrývá Turbův autorský rukopis i rukopis celé Turbovy pantomimické generace (B. Hybner, J. Kratochvíl, B. Polívka, R. Rýda a další). Tyto základní informace se ji daří vřazovat do dobového kontextu a zpřehledňuje tak i dění v tehdejší české pantomimě. Zcela zásadní se jeví důsledné sledování Turbových inspiračních zdrojů při popisu jednotlivých inscenací (Rémyho kniha Klauniád, němá filmová groteska či cirkusové a klaunské herectví), díky nimž se zřetelně vyjevuje rozdíl mezi první a druhou generací moderní české pantomimy. Zatímco Fialkova generace je inspirována pantomimou francouzskou, která tíhne k abstrakci, Turbova generace mnohem více obrací pozornost ke klaunskému herectví a němé filmové grotesce.