Zločiny ve finském domově důchodců

Babicky_mrtvy_kuchar_nahled
Babičkám v domově důchodců „Podzimní háj“ zemřel oblíbený mladý kuchař Tero. Když se dozví, že se oběsil, rozhodnou se vypátrat, proč se tak stalo. Tím však strčí nos do vosího hnízda a zahájí nebezpečný souboj nejen s vlastní pamětí…

Když už je člověku devadesát a více, určitě by si zasloužil úctu a respekt. Bohužel ne všichni příbuzní se o takto přestárlé členy rodiny umí a mohou postarat a dobrou alternativu domácí péče vidí v sociálně-zdravotnickém zařízení typu domova důchodců. Pokud se vám pod tímto pojmem vybaví něco jako poklidné stáří a milé pečovatelky, pak si určitě nenechte ujít humorně laděnou detektivku finské autorky Minny Lindgrenové (*1963) s názvem Babičky: Mrtvý kuchař, kterou jako první z trilogie Babičky vydalo nakladatelství XYZ letos na podzim.

Hlavními hrdinkami příběhu jsou Siiri (94), Irma (92) a Anna-Liisa (93) a velmi rychle vás přesvědčí, že stáří neznamená jen obtíže a deprese. Naopak! Svými roztodivnými průpovídkami vás rozesmějí a dokáží vám, že i ti devadesát plus mají smysl pro humor. Pravda, někdy trošku morbidní, ale bohužel i trefný:

„Tam je hrozný fofr,“ řekla Irma. „Večer je vzbudí v osum a dají jim prášky na spaní. Ráno je vzbudí v osum a dají jim pilulku na povzbuzenou. To není k žití. Veiko to udělal moc chytře, že kouřil a zavčasu umřel. Co myslíš, neměly bychom my dvě začít kouřit? Jinak neumřem nikdy. Čím dál víc smrti vstříc.“ (str. 26–27)

Siiri a Irma odhalují nezákonné jednání v domově důchodců Podzimní háj. Zdá se, že každý, kdo začne být nespokojený a stěžovat si, záhadně zmizí, včetně mladého kuchaře Tera. Jenže svými všetečnými otázkami jen dráždí hada bosou nohou a odplata na sebe nenechává čekat – Irmu zavřou na uzavřené oddělení, kde jsou pod zámkem drženi dementní pacienti v posledním stádiu.

Siiri se však nevzdává a je rozhodnuta Irmu vysvobodit. Pomáhá jí bývalá učitelka Anna-Liisa a motorkářský pekelný anděl Mika, kamarád oběšeného kuchaře. Ve výsledku však musí sama čelit obvinění ze žhářství.

Přiznám se, že knihy o vitálních důchodcích, kteří luští detektivní případy (slečna Marplová) nebo jsou schopni páchat zločiny, aby vylepšili podmínky v domovech důchodců (Půjčiti stříbro, loupiti zlato) se mi moc líbí a baví mě. Jenže na druhou stranu z nich i mrazí – co když Catharina Ingelman-Sundbergová a Minna Lindgrenová ve svém pohledu na péči o seniory nepřehání? Co když to, co se zdá být humornou literární nadsázkou – zločinné spolčení s drogovou mafií, záměrné předávkování nesmyslnými léky vytvářející naprostou letargii, obohacování se na úkor seniorů – se opravdu za zdmi pečovatelských domů děje?

Myslím, že jen hloupé komedie nás mají za úkol pouze pobavit, ty chytré v podtextu nabízí i podněty k hlubšímu zamyšlení a vybízí ke změně. Jestliže je zdravotní systém nastavený špatně, lze si z toho udělat legraci takovým způsobem, aby těm chytřejším došlo, že je třeba něco změnit. A proto jsem ráda za Babičky a těším se na jejich pokračování.

Snad bych měla výtku jen ke srovnání se slečnou Marplovou Agathy Christie – ohlas uváděný na přebalu knihy „Brilantní finská variace na slečnu Marplovou“ je trošku zavádějící. Siiri, ač je na svůj věk velmi čiperná, zdaleka neoplývá takovým důvtipem jako zmiňovaná britská hrdinka. Na řešení záhad Podzimního háje sama nestačí a už vůbec ji nebere vážně policie. Ztrácí se ve světě, který ovládají moderní technologie, ale nemusíte mít strach, pobaví vás možná mnohem více než geniální slečna Marplová.

Navíc vás všichni hrdinové příběhu dokonale zpraví o problémech stáří. Víte například, jak je to s naslouchadly?

Starým lidem se dávalo naslouchadlo jen do jednoho ucha, aby si ostatní všimli, že tihle jedinci neslyší. Kdyby bylo žádoucí, aby naslouchadla svému uživateli nějak pomohla, tak by senioři dostávali naslouchadla do obou uší jako děti. (str. 41)

A dost možná i s vámi zatřesou pravdy o nás mladých:

Rozplakala se, když říkala, jak postupně pochopila, že pro své děti a vnoučata už neznamená žádnou radost ani užitek. Oni zkrátka čekali, až umře a zmizí, a ulevilo se jim, když se z ní stala dementní babka a oni se nemuseli trápit špatným svědomím, že na ni zapomněli. (str. 243)

Na koho jsme zapomněli my?

Přečtěte si humornou knihu o životě v domově důchodců, určitě vás rozesměje a pobaví. I když dost možná bude také zpytovat vaše svědomí, záleží na vás, co jí dovolíte.

Kniha Babičky: Mrtvý kuchař proto určitě patří pod vánoční stromeček.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeBabičky: Mrtvý kuchař
Brilantní finská variace na slečnu Marplovou

Lindgren, Minna

XYZ, 2015

Napsat komentář