Aukce
Hon na posledního upíra
Lovkyně upírů Laura Caxtonová se horko těžko smiřuje s tím, že následujících pět let stráví v tom nejpřísněji střeženém ženském vězení. Jakožto bývalá policistka to má dvakrát tak těžší, kdekterá spoluvězeňkyně či dozorkyně si na ní chce zchladit žáhu. Navíc ani ve vězení nemá pokoj od nemrtvých krvesajů.
David Wellington, autor knihy 23 hodin, vyrůstal na okraji Pittsburghu v Pensylvánii, momentálně ale bydlí se svou manželkou v New Yorku. V roce 2004 začal na blogu svého přítele po částech publikovat novelu o zombie, pojmenovanou Monster Island. Úspěch u čtenářů byl tak obrovský, že o dva roky později autor příběh vydal jako knihu. Následovala další dvě stejně úspěšná pokračování.
Titul 23 hodin vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 2013. Společně s knihami Pensylvánský upír, 99 rakví a Upír nula tvoří tato novela tetralogii.
Laura Caxtonová se dostala do skutečně nezáviděníhodné situace. Je zavřena v jednom z nejpřísněji střežených vězení mezi samými vražedkyněmi a psychopatkami. Zatímco se snaží zůstat naživu a nepodlehnout při některém z častých vězeňských vzbouření, její přítelkyně a partnerka Clara Hsu, policejní fotografka, musí přihlížet běsnění poslední žijící upírky Justinie Malvernové, jež se evidentně snaží nabrat zpět ztracené síly.
Malvernová se rozhodne navštívit známou zabíječku upírů téměř až v její cele. Vytvoří si nemrtvé neživé, kteří jsou nuceni plnit její příkazy, a rozkáže jim vodit jí vězeňkyně a dozorce, aby je mohla vysát a sama tak zesílila. Zatím totiž nemá dostatek sil ani na to, aby bez pomoci vstala z rakve. Laura má jen necelý den na to, aby upírku zničila a zastavila tak potencionální upírskou invazi. Navíc musí ochránit svou přítelkyni, již si upírka velmi duchaplně vzala jako rukojmí.
Již od první strany se kniha velice lehce čte a snadno vtáhne čtenáře do děje. Autor dokázal velmi dobře navodit atmosféru příběhu a neméně dobře popsat i místa, v nichž se děj odehrává. Některé pasáže jsou napsány opravdu sugestivně a není vyloučeno, že slabší povahy mezi čtenáři mohou mít po jejich přečtení potíže s klidným spánkem. To je ovšem s ohledem na to, že kniha pojednává o upírech, jen dobře a vypovídá to o autorově mistrovství. I charaktery jednotlivých postav jsou velmi zajímavě zpracovány a rozhodně nelze říci, že by hrdinové příběhu působili uniformně či dokonce nudně.
Jednou z mála věcí, jež mi na knize vadily, byly občasné faktické rozpory. Jako by si autor některé věci pořádně nepromyslel či po nějaké době zapomněl, co vlastně napsal. Například na straně padesát jedna autor čtenáři popisuje, že „Neživí nemrtví nebyli příliš silní.“, zatímco již na straně padesát dva se píše, že „Neživí nemrtví byli velmi chytří, silní a rychlí.“ Jakožto čtenářka jsem tak vůbec nevěděla, co si mám o neživých nemrtvých vlastně myslet a co od nich v rámci příběhu očekávat.
I přes tyto drobné rozpory však kniha splnila vše, co jsem od ní očekávala. Nabízí svižný a místy až hororový příběh plný akce a momentů, u kterých se čtenáři zatají dech. Rozhodně tak potěší každého, kdo má rád krví ochucenou fantasy plnou upírů a jejich krvelačných sluhů.
Doporučení:
Související knihy
23 hodinWellington, David
Naše vojsko, 2013
Hon na posledního upíra - DISKUZE
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dobrý den, paní Kořínková,
mám za to, že na Vámi načrtnuté téma dobrých i špatných překladů (a problematiky překladů vůbec) by mohl vzniknout zajímavý článek. Pokud byste měla chuť a zájem se jeho napsání ujmout, kontaktuje nás prosím na některém z mailů uvedených v sekci O nás.
Zrovna tato upírská série má rozličné překlady, nepátrala jsem po tom, jestli je překladatelů více, ale zdá se, že ano, protože v jednom díle je takových „perel“, které uvedla paní výše, spousta, a člověk pak neví, jestli se má smát (tedy jestli to byl záměr), nebo se zhorzit, že tohle někdo dovolil. Na druhou stranu pak jsem četla i knihy této série, které byly přeloženy dobře – tedy bez takových to hrůz… Takže v čem to vězí…?
Dobrý den,
ten „zakopaný upír“ bude opravdu asi v překladu.
Pensylvánského upíra přeložil p. V.Čort, 23 hodin p. V. Čort,Upír nula M. Kořínková (v tiráži je chybně uveden V. Čort jako překladatel – asi rutina), 99 rakví přeložila opět M.K a 32 špičáků, které teprve vyjdou, opět M.K. Snad se povedl a nebudu se „cítit vinná jako řemen…“
Marcela Kořínková
Dobrý den, děkuji za knížku, kterou jsem dnes obdržela.
Vážená paní recenzentko a čtenáři,
autor David Wellington je mistrem svého oboru a čtenáře dokáže opravdu vtáhnout do děje. Proto by si zasloužil, aby mistrem svého oboru byl také překladatel, který respektuje tento hororový žánr a neudělal z příběhu amaterským překladem zdánlivě humorný, avšak místy zcela nepochopitelný mišmaš „czenglish“ – doslovných a tudíž směšných překladů – o logických slovosledech ani nemluvě.
Ale jako humor – proč ne! Alespoň se ten děs běs trošku zjemní…tak třeba:
„Nůž byl zelený, aby jelen nepostřehl záblesk, když byl vytažen v lese“. Což takhle „Aby jelen nepostřehl záblesk nože, byl nůž zabarven do zelena.“?
„Jsem vinná jako řemen a mám to napsaný na ksichtu.“
„Srdce Clary klopýtlo, když uviděla svou milenku.“
„Byly tam násilné ženy.“ „Zdlouhavě se posadila.“ „Třídy byly vyváděny ven na trávu.“…atd, perly tohoto typu na
každé třetí stránce. A že paní recenzentka občas nevěděla, co si o „neživých nemrtvých“ občas myslet? Možná, že tam bylo něco „ztraceno v překladu“. A příliš mnoho „neživých nemrtvých“ – nestačil by termín „nemrtví“, který snad pochopí i zcela prostý čtenář?
Myslím si, že pokud je kniha dobře přeložena, může dokonce předčit i originál – nebo snad ne?
Marcela Kořínková
Tuto knihu jsem sice nečetla, ale souhlasím s Vámi, co se překladů týče. Hodnotu přeložené knihy do značné míry může ovlivnit samotný překladatel. A pak už je jen otázkou zda v dobrém slova smyslu nebo naopak. Čtenář překladu většinou již nepátrá po tom, zda originál knihy byl lepší či horší než samotný překlad.