Na první pohled informačně štědrá (kniha má téměř sedm set stran a váží skoro tři kila) publikace Ve stínu Karla Škréty s podtitulem Pražští malíři v letech 1635–1680 vyšla v roce 2018 v nakladatelství Academia. Jejími autory jsou Štěpán Vácha a Radka Heisslerová. Štěpán Vácha je vědeckým pracovníkem Ústavu dějin umění AV ČR se zaměřením na rudolfínské a barokní malířství. Radka Heisslerová je archivářkou Národní galerie v Praze, zabývající se výzkumem pramenů k dějinám výtvarného umění raného novověku.

Když se řekne barokní malířství v Čechách, mnoha lidem se automaticky vybaví jméno malíře Karla Škréty. Aby však bylo možné plně pochopit jeho úspěch, je nutné analyzovat nejen jeho dílo, ale i díla jeho vrstevníků, kteří údajně přebírali Škrétova výtvarná řešení. Kniha Ve stínu Karla Škréty se v tomto kontextu zabývá nejen osobností Karla Škréty samotného, ale i třemi jeho vrstevníky – Antonínem Stevensem, Janem Bedřichem Hessem a Matějem Zimprechtem.

(Portrét Karla Škréty od Tiberia Tinelliho, 1635)

Kniha je rozdělena na úvod, osm tematických kapitol, katalog (jedná se o soupisy díla analyzovaných autorů) a část se soupisem pramenů. Jednotlivé kapitoly se zabývají jak obecným výkladem (umění v Čechách v letech 1635–1680, problematika malířské živnosti v Praze v 17. století a Praha jako umělecké centrum po třicetileté válce), tak jednotlivými osobnostmi. Knihu však nelze považovat za souhrnný přehled malířství raného baroka v Čechách – zaměřuje se na tři vybrané malíře činné v Praze ve druhé třetině 17. století, jejichž dílo je nahlíženo v širším kontextu.

Autoři knihy byli zapojeni do významného výzkumného projektu Národní galerie v Praze spojeného s výstavou Karel Škréta (1610–1674): Doba a dílo, který měl za cíl vymanit Škrétu z národního kontextu a oslavit ho jako umělce minimálně středoevropského formátu. Tento projekt přinesl nové a zásadní poznatky ke Škrétově životu a tvorbě, které byly zahrnuty i do publikace Ve stínu Karla Škréty. Kromě toho autoři upozorňují na problematické aspekty bádání o dějinách barokního umění v Čechách. V této souvislosti hovoří například o „badatelské předpojatosti“ vůči současníkům Karla Škréty, tedy o tom, že historici dějin umění mají tendenci přisuzovat všechny kvalitní malby ze 17. století právě Karlu Škrétovi.

Publikace zaujme čtenáře již nádhernou obálkou opatřenou parciálním lakem. Uvnitř knihy se nachází množství kvalitních reprodukcí děl barokních malířů, které může čtenář zkoumat a porovnávat je s jejich rozborem v textu. Výraznou kvalitou knihy je její snaha reflektovat aktuální poznatky z oboru dějin umění. V souvislosti s tím autoři dokazují, že ačkoli byl Karel Škréta nejvýznamnějším zástupcem barokního malířství v Čechách, nelze rozhodně jeho vrstevníky ohodnotit jako méněcenné nebo méně schopné.

Knihu doporučuji především fanouškům barokního malířství. Díky detailním reprodukcím a zajímavému výkladu poskytuje relevantní představu o jedné epoše dějin umění.

Související knihy

Heisslerová, Radka – Vácha, Štěpán

Academia, 2018