Život nás dokáže pěkně překvapit. Někdy mile, občas i svou horší stránkou. Kouzlo okamžiku v nás může zůstat po celý život. Erotika je úžasná záležitost. S ní život září jako duha všemi barvami, až oči přecházejí. Jen pozor na závrať…

Červenec mi voní mořem, dálkou, cestováním. Mořskými plody, rybami, procházkami po břehu. Především koupáním v moři. Vzduchem prosyceným solí a mořskou vůní smíchanou se smokvemi, borovicemi, tymiánem. Původně asi pocházíme z moře. Od té doby, co jsme se ocitli na souši, nás pořád něco láká zpátky do průzračných vod.

Červen je nádherný měsíc. V květnu se všechno rodí, vzniká, červen už přináší první úrodu třešní, jahod. Nikdo si ani nevzpomene, jak nás trápila zima. Červen je plný naděje na dobrý život.

Květen je jedním z nejkrásnějších měsíců v roce. Kvetou keře, stromy, květiny. Člověk se po vyčerpávající zimě a předjarních měsících konečně cítí plný síly. Celá příroda se snaží o nové potomky, nové listy, květy. Sluníčko hřeje, ptáci zpívají. Ve vzduchu je cítit nový život, nová naděje.

„Pořád leje jako z konve,“ povzdychla si. „V pláštěnce a gumákách vypadám jako strašidlo. Je zima, jako kdyby nebyl konec dubna.“ Spěchala. Nesnášela déšť. „Vím, že příroda vítá zjara vláhu, ale tohle už je trochu moc.“

V březnu se k nám sluníčko nezadržitelně vrací. Příroda se probouzí. Cítíme ve vzduchu příslib nového života. Toužíme po lásce.

V únoru je ještě zima v plné síle. Přesto se daří křehkým kvítkům sněženek proniknout spoustou namrzlého sněhu, vystaví své květy na slunci. Zdánlivá křehkost vyvíjí neuvěřitelnou odvahu a energii. Síla první lásky je stejně neuvěřitelná. Pozor však na mráz, ještě nenastalo ani předjaří.

Nový rok vítáme radostně s velkými nadějemi na lepší život, který nás čeká. Nedávno jsem četla na netu prosbu – Milý roku 2017, nemusíš mi dát vůbec nic, jen mi, prosím tě, nikoho nevezmi. Přidávám se k této prosbě.