Každé roční období sebou nese charakteristické rysy. Jaro přináší nový život, nové lásky. Léto nabírá na síle, je v nejlepším rozkvětu a začíná zakládat potomstvo. Podzim je plný plodů, krásných barev a jistého uklidnění po plném létě. Zima představuje spánek, relaxaci, nabírání nových sil do dalších období. Ale platí to vždycky?
Lidstvo se prý přemnožilo. Někdy máme pocit, že dobrých lidí je málo. Pokud člověk zůstane sám, je mu těžko, je osamělý a trpí nedostatkem něhy, lásky, pochopení…
Je důležité vnímat lidi kolem sebe. Nejsme jen jedinci, ale i součást lidstva. Potřebujeme dobré a citlivé lidi ve svém okolí.
Vyděšen i povzbuzen po shlédnutí filmu JFK usedám k počítači, připraven nadatlovat a poslat americké vládě velice rozhořčený mail. Otevírám elektronickou poštu a jako snad každý napřed kontroluji složku „doručené“. Bliká tam na mě jednička.
Občas nás paměť ošálí. Někdy chceme, abychom si věci pamatovali trochu jinak. Líčíme je ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
Ale pozor, většinou se skutečnosti dostanou na povrch, ať chceme, nebo ne…
Vánoce jsou zvláštním obdobím každého roku. Ať už se člověk nachází v jakékoliv životní situaci, většinou nechce být o Vánocích sám. Buď je to způsobeno tím, že se naše Slunce vzdálilo a na chvíli nás chce opustit, než se umoudří a zjara se vrátí, nebo je pro nás přechod do zimního období obtížný. V každém případě myslíme na své blízké a chceme být s nimi. Ne vždy se to podaří. Někdy nás však život překvapí…
Život je krátký a občas dost nebezpečný. Někdy stačí vteřina, špatně odhadneme vzdálenost a rychlost přibližujícího se auta, jindy nám ublíží člověk, kterého jsme pokládali za kamaráda. Občas si s námi osud nebo i přírodní živly škaredě zahrávají a může se stát, že se nám zcela změní život. Někdy si myslíme, že někoho zachraňujeme, a přitom on zachrání nás.
Pohledy raněné laně, holá záda a pravý prs vytékající zpod jejího těla ve mně probouzí zapomenuté chiropraktické schopnosti.
We didn´t start the fire od Billyho Joela. Jindy se mi tahle písnička zdála jako docela milý historický song, ale teď – (od doby, co takhle špatně snáším kocoviny) – ji vnímám jako nepříjemnou konverzaci s otravným autistou.
