Život je krásný a občas plný záhad. Stává se, že netušíme, jaké příčiny a důsledky se skrývají v hlubinách. Člověk ale nemůže bádat nad každou maličkostí. Je dobře radovat se z blízkosti našich drahých, smát se s nimi a naplno prožívat krásné okamžiky. Dávají nám sílu přežít horší časy.

Těžko je člověku samotnému – v dnešní přetechnizované době mohou lidé vystačit s elektronickými kontakty a užívat si volnosti a samoty. Je to opravdu pravá podstata našeho bytí? Nepotřebujeme blízkou duši, se kterou můžeme sdílet dobré i zlé? Je důležité pro lidskou rovnováhu stýkat se s lidmi a pěstovat vztahy nejen virtuální, ale hlavně osobní. Kdo máte svou blízkou bytost, užívejte a važte si každé chvíle, kdy můžete být spolu. Je to dar jeden z největších.

Žádný den není stejný jako nějaký jiný. I když je těžká doba, nemusí všechny dny být hrozné. Hledejme každý den nějaký okamžik, třeba malý, na který se můžeme těšit. A pokud zažijeme něco příjemného, je dobré si to uvědomit a ocenit, přes všechny trable, které nás běžně potkávají.

Jaro je jedno z nejkrásnějších období roku. Záleží však na okolnostech. Letos často říkáme, že je těžká doba. Jako kdyby jaro ztrácelo svou sílu nového života. Je tomu tak skutečně?

Předjaří bývá těžké. Jsme vyčerpaní ze zimy. Chybí nám sluníčko. Naštěstí se prodloužil den. Musíme ještě chvíli vydržet, než nás slunce zahřeje a dodá optimismu.

Zima je těžké období pro celou přírodu, pro stromy, keře, veškeré rostliny, pro živočichy i člověka. Někdo si tohle období užívá při různých zimních radovánkách. Zima v nitru člověka je hrozná. Možná přijdou slunečné dny a všechno se rázem změní.

Není koule jako koule. Každá by měla být kulatá. Ale platí to vždycky?

Není světlo jako světlo. Některé je optimistické, hřejivé, povzbuzující, nadějné, životodárné, jiné studené, oslnivé, nebezpečné, pichlavé, bolavé, děsivé, spalující, smrtící…