Od narození prožíváme své úspěchy, nezdary, chvíle klidu i vzrušení, lásky, přátelství i zloby. Většinou ani nepřemýšlíme o smyslu života. Máme jistotu, že všechno půjde v klidu dál. Patří nám byt, peníze na živobytí i dovolenou, daří se. Horší je, když krutě zasáhne osud.

Existují doteky něžné jako pohlazení, lehounké jako vánek, bezděčné, smyslné, nic neříkající, nechtěné. Některé jsou obří jako srážka planet. Katastrofa může být zcela ničivá, nebo se z ní zrodí něco vzácného. Jak s tím naložíme, záleží na každém z nás.

Každé roční období sebou nese charakteristické rysy. Jaro přináší nový život, nové lásky. Léto nabírá na síle, je v nejlepším rozkvětu a začíná zakládat potomstvo. Podzim je plný plodů, krásných barev a jistého uklidnění po plném létě. Zima představuje spánek, relaxaci, nabírání nových sil do dalších období. Ale platí to vždycky?

Láska je prý všemocná. Kéž by!

Lidstvo se prý přemnožilo. Někdy máme pocit, že dobrých lidí je málo. Pokud člověk zůstane sám, je mu těžko, je osamělý a trpí nedostatkem něhy, lásky, pochopení…