Čtení ke kávě: Bajka o ztrátě rozumu (Štěpán Neuwirth)

Bajka o ztrátě rozumu

19.4.2019 Štěpán Neuwirth Bez komentáře

To se vám sešla zvířátka na palouku, aby se dohodla, kdo bude řídit každou část lesa, polí a vod.

„Já budu řídit vše, co se nachází v podzemí,“ pištěla myš.
„To tedy ne!“ odmítl králík. „Já jsem větší!“
„Pche!“ štěkla liška. „Podzemí budu řídit já, jsem ještě větší a dokážu vyhrabat nory hodně hluboko.“
Zezadu vyprskl jezevec: „A co já? To, co umím vybudovat pod zemí, jsou ohromná díla. Šéfem budu tedy já!“
A tak se hádali o vládu nad křovinami, o vládu v polích, o vládu v korunách stromů, o vládu nad vodami. Dohodnout se však nedokázali. Nakonec se rozhodli vyslat hranostaje na výzvědy k lidem. Vrátil se celý posmutnělý, dokonce mu zbělel jinak černý konec ocásku.
„Co vám mám povídat? Lesům třeba šéfuje zemědělec, lékaře řídí zpěvák a šoumen…“ A tak pokračoval a pokračoval, až zvířátkům bylo jasné, že kdokoli může řídit cokoli. Vlka pověřili kontrolou velikosti hnízd ptáků a orel dostal na starost hloubku všech nor. Vydra měla hlídat výšku travin a motýl dostal za úkol dohlížet na spánek netopýrů.
Když ten chaos viděla moudrá sova, zakryla si křídlem oči, aby se nad ztrátou rozumu zvířátek nerozplakala. Jen tak pro sebe si špitla: „Co nezmůže rozum, možná vyléčí čas!“

Štěpán Neuwirth

Novinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další).
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.