Takto by se ve zkratce dal popsat zážitek, který vám vyvolá přečtení románu Briana Selznika s názvem Hugo a jeho velký objev, který vydalo nakladatelsví Mladá fronta v letošním roce. A bylo to od Mladé fronty prozíravé, neboť ve stejném čase přišel i k nám do kin film natočený podle této předlohy, který z jedenácti letošních oskarových nominací jich proměnil pět.

Autor Brian Selznik (*1966) je americký ilustrátor knih pro děti. Měl na svém kontě doposud více ilustrací než prózy, ale když spojil své talenty dohromady, povedlo se mu vytvořit obdivuhodné dílo, kde ilustrace nejsou pouhým doplňkem textu, ale rovnocenným partnerem. Právem byl za svůj počin odměněn v roce 2008 Caldecottovou medailí, což je nejprestižnější americká cena za dětskou literaturu.

Příběh se odehrává v Paříži v roce 1931. Sirotek Hugo Cabret vyrůstá s věčně opilým strýcem, který se stará o přesný chod všech nádražních hodin. Když se strýc jednoho dne nevrátí domů, stará se dvanáctiletý chlapec o vše sám. Navíc má tajemství – malého „automatona“, tedy umně sestrojenou loutku, která kdysi uměla psát, a pomocí součástek kradených v prodejně hraček se ji snaží opravit. Věří, že mu napíše vzkaz od jeho mrtvého otce, který automatického panáčka kdysi objevil na půdě muzea. Ale starý majitel obchodu Georges jej chytí a sebere mu otcův zápisník, podle něhož loutku opravuje. Hugo si ho musí odpracovat u něj v obchodě a seznámí se se starcovou kmotřenkou Isabellou. Automatona se mu podaří opravit a on namaluje obrázek. Jaké je jeho tajemství, co vše se díky záhadnému obrazu dá do pohybu a kdo je ve skutečnosti tajemný kmet Georges? Otevřete knihu a neváhejte odhalit tyto záhady sami. Nebo lépe – spolu se svými dětmi.

Dozvíte se pomocí tajemného příběhu mnoho nových informací o zrodu kinematografie, o práci prvních filmařů. Přitom se nebudete nudit, ale budete cítit mrazivé napětí až do posledních stránek. Navíc tím kniha nekončí, určitě budete mít chuť si dohledat další a další poznatky z dob dávno minulých.

Nejprve jsem měla z knihy smíšené dojmy, bála jsem se výletu do jakési „černé magie“. Každá stránka textu je totiž ohraničena černým rámečkem a i všechny ilustrace jsou černobílé. Působí to tajemně, až ponuře. Ale když jsem knížku dočetla, ocenila jsem její jednotný grafický vzhled, který má navodit dojem okének filmového pásu. Obrázky nejsou jen ilustracemi, tedy doprovodem, ale samy místy přebírají úlohu vypravěče, zastupují text, který na ně posléze navazuje.

Nevím, jestli úplně malé děti knihu docení jako celek, osobně si myslím, že její kvality odhalí starší děti (možná i starší než je doporučený věk devět let) a hlavně dospělí. Trochu mi to připomíná Malého prince, v němž děti vidí jen pohádku, ale dospělí si tam nacházejí skrytá moudra. Hugo a jeho velký objev si určitě zaslouží začlenit do každé rodinné knihovničky.

Související knihy

Selznick, Brian

Mladá fronta, 2012