Gymnazijní profesor, slavný spisovatel a senátor v jedné osobě

Jan_Vilímek_-_Alois_Jirásek
Toužil se stát malířem, nakonec však vystudoval historii. A jeho hluboké znalosti českých dějin v kombinaci s vlasteneckým cítěním a nesporným literárním nadáním daly vzniknout dílu, které je v české literatuře dodnes jedním z nejrozsáhlejších.

Alois Jirásek se narodil 23. 8. 1851 v Hronově. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1874 nastoupil jako profesor na gymnáziu v Litomyšli. Již v této době se také rozhodl věnovat spisovatelské činnosti a začal svá díla, především básně a povídky, publikovat v časopisech. Zanedlouho také vznikl jeho první román Skaláci (1875). Dílo, které se odehrává v době pobělohorské, později přivedlo Jiráska k rozhodnutí psát výhradně historickou prózu. Zůstal jí věrný po celou dobu své literární činnosti.

V roce 1879 se oženil s Marií Podhájskou, s níž měl později sedm dětí, a napsal několik méně významných děl z doby husitské. Začal také podnikat cesty do Chodska, které ho později inspirovaly k napsání románu Psohlavci (1884). Toto dílo si okamžitě získalo řadu příznivců a Jindřich Šimon Baar jím byl nadšen natolik, že si o několik let později jako začínající spisovatel zvolil pseudonym Jan Psohlavý.

V roce 1886 byl vydán Jiráskův román Skály a v časopisu Světozor začalo na pokračování vycházet rozsáhlé dílo Mezi proudy (1886–7), mapující počátky husitství v Čechách. V roce 1888 Jirásek publikoval další román Záhořanský hon a začal pracovat na pentalogii F. L. Věk (1888–1904), zasazené do období národního obrození. O dva roky později byla v Národním divadle uvedena jeho dramatická prvotina, hra Vojnarka (1890), a vyšel také jeho historický cestopis Z Čech až na konec světa (1890). Poté se Jirásek vrátil k době husitské v románové trilogii Proti všem (1893). Následující rok měla premiéru jeho hra Otec (1894) a vyšly Staré pověsti české (1894).

Jirásek se poté nakrátko odmlčel, ale již v roce 1896 začal pracovat na dalším díle, románové kronice z doby národního obrození U nás (1896–1903). V roce 1899 vyšla trilogie Bratrstvo, jež je věnovaná opět husitství.

Začátkem 20. století byla uvedena Jiráskova nejvýznamnější dramata – Jan Žižka (1903), Gero (1904), Lucerna (1905), Jan Hus (1911) a Jan Roháč (1914). V roce 1913 také vyšel román Temno, který bývá považován za Jiráskovo vrcholné dílo. Próza zachycuje období rekatolizace a útlaku českého národa po bitvě na Bílé hoře a ostře odsuzuje násilí jako prostředek udržení politické moci. Právě díky tomuto poselství se stala během 1. světové války neobyčejně populární.

Rok 1917 byl rokem, kdy se Jirásek začal politicky angažovat. Podepsal Manifest českých spisovatelů, jehož cílem bylo podpořit zájmy českého národa, a později se stal členem Národního shromáždění. V letech 1920–1925 byl senátorem.

Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, získal čestný doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a byla po něm pojmenována literární cena. Na sklonku života však Jirásek žil v ústraní. Zemřel 12. 3. 1930 v Praze.

Zdroje: aloisjirasek.cz, spisovatele.cz

Foto: wikipedia.org, autor: Jan Vilímek, Wikipedia

Doporučení:
Share

Napsat komentář