Tipy na knihy, ve kterých jsou ženy v hlavních rolích

V hlavní roli žena – ze všech úhlů

5.5.2014 redakce Bez komentáře

Dnes jsme si pro vás připravili několik knih různých žánrů, které mají jedno společné – hlavními hrdinkami jsou ženy. Pojďte se s námi přesvědčit, že je z čeho vybírat!

Příběh s neobvyklou zápletkou nabízí román Kukačka. Hlavní hrdinka Marie má možnost zahodit svůj starý, bezvýznamný život a stát se neoblíbenou madam Kingovou. Jaký to bude mít pro Marii dopad? Přečtěte si knihu Karolíny Limrové, kterou vydalo nakladateství Ikar.

Kukačka

Sedmnáctiletá Marie žije na ulici a živí se, čím se dá – především krádežemi. Při jedné z nich je chycena, ale místo, aby byla předána policii, dostane na výběr. Když se bude vydávat za Pamelu Kingovou, dědičku sítě čerpacích stanic King Petroleum, získá bohatství, o jakém se jí ani nesnilo. Marie zvolí první možnost, aniž tuší, že Pamela byla zasnoubená s Aaronem Collinsem, mladým naftovým magnátem. Aaron je v soukromí úplně jiným mužem, něž o jakém Marie četla v novinách, a mladá dívka postupně zjišťuje, že se ocitla v pasti, ze které vede jen jedna cesta – a ta ji může stát život…

Přikrčila jsem se. Tak nějak jsem čekala, že dostanu pěstí do břicha nebo facku. Kdyby chlap, co nade mnou stál, patřil k Teově ochrance, udělal by to. Místo toho ale jenom udělal krok blíž a rukou velkou jako lopata mě zatlačil zpátky do kožených potahů.
„Když mi teď věnujete pár minut svého času, slečno Dobsonová, možná z toho budete něco mít,“ řekla klidně madam a vyfoukla další obláček modrošedého kouře.
Nějaká kontrolka v mém mozku zareagovala. Nejspíš to byla ta, kterou jsem zdědila po mámě. Ona si nikdy nenechala ujít příležitost, aby od života získala víc. V jejím případě se to nakonec vymstilo.

Autorka: Karolína Limrová

Počet stran: 568
Formát: 105×170
Vazba: brožovaná

Přečtte si více o knize Kukačka

Prolistujte si také ukázku z knihy!

————————————————–

Román Jsme přece sestry je pravdivým vylíčením historie jedné rodiny. Německá spisovatelka Anna Gesthuysenová dokázala napsat příběh tří sester, které jsou si blízké, ale díky minulosti i nekonečně vzdálené. Knihu příběhů, které se odehrávají na pozadí celého dvacátého století, vydalo nakladatelství Host.

Jsem přece sestry

Tři sestry, tři životy, tři lásky – a portrét celého století. Všechny tři se setkávají na oslavě stých narozenin jedné z nich – moralistky Gertrudy. Živelná Katty, kterou má Gertruda i v jejích čtyřiaosmdesáti letech sklony vychovávat, i klidná Paula, která jim musí dělat smírčího soudce, cítí, že už nezbývá moc času. Všem třem je společná stejná umíněnost i smysl pro humor – dokonce i teď, na Tellemannově statku plném dávných vzpomínek. Řešit na stará kolena sourozenecké spory a jitřit dávné rány není jednoduché. Sestry však zjišťují, že brát si svá tajemství s sebou do hrobu nechtějí a že nastal ten pravý čas začít si klást nepříjemné otázky.

Katty chtěla dát sestře k dispozici svou vlastní ložnici. Důvod byl prostý. Ten pokoj je v přízemí a ona nechce, aby Gertruda musela ve svém věku každý večer stoupat po schodech do patra, kde jsou další ložnice, i když je její nejstarší sestra fyzicky ještě natolik zdatná, že by to zvládla. Gertruda je štíhlá a šlachovitá, a kdo nezná její věk, mohl by jí hádat osmdesát. Tedy asi tolik, kolik je teď jí samotné. A co já, napadlo Katty, kolik by asi hádali mně? Otevřenými dveřmi vešla do koupelny a podívala se do zrcadla. Měla medově zlaté vlasy, které si pravidelně barvila. Málo vrásek zřejmě proto, že byla dost kyprá. A stále nosila své oblíbené brýle, které si pořídila, když jí bylo sedmdesát. Měly velká hranatá skla a silné obroučky, za nimiž nebylo vidět vrásky kolem očí a u kořene nosu. Rovných šedesát, řekla si a usmála se na sebe.

Autorka: Anne Gesthuysenová

Překlad: Helena Smolaková
Počet stran: 389
Formát: 138×206
Vazba: vázaná

Přečtěte si více o knize Jsme přece sestry

Prolistujte si také ukázku z knihy a nepřehlédněte náš článek!

————————————————–

Kniha Ta druhá zapisovatelka, odehrávající se ve dvacátých letech minulého století v New Yorku, vám ukáže kouzlo jazzové éry. Autorka Suzanne Rindellová sama přiznává, že se při psaní tohoto thrilleru nechala inspirovat Francisem Scottem Fitzgeraldem. Titul vydalo nakladatelství Jota.

Ta druhá zapisovatelka

V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Jenže se píše rok 1924, a tak musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd. Rose sotva vyjde z výslechové místnosti. Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost…

Říkali, že psací stroj nás zbaví ženskosti.
Stačí jediný pohled na samotný ten vynález a hned je vám jasné, jak ti lidé – ti samozvaní strážci ženské ctnosti a morálky – dospěli k takovému závěru. Běžný psací stroj, jedno zda underwoodka, royalka, remingtonka, nebo corona, je velice strohý předmět, samá hrana a ostrý úhel. Kam jen oko pohlédne, přímo z něj vyzařuje důstojnost a není na něm sebemenší stopy po nějakých potřeštěných křivkách či ženské rozmarnosti. Připočtěte k tomu ještě čirou brutalitu jeho železných paží, které nemilosrdnou silou buší do papíru. Nemilosrdnou. Jistě; milosrdenství k povinnostem psacího stroje nepatří.

Autorka: Suzanne Rindellová

Překlad: Naďa Funioková
Počet stran: 400
Formát: 130×200
Vazba: pevná s přebalem

Přečtěte si více o knize Ta druhá zapisovatelka

Pokračujte v četbě ukázky z knihy!

————————————————–

Když se vám po letech začnou vracet vzpomínky na události, které jste podle vás snad ani neprožili, je něco špatně. O tomto vám poví kniha Pořád se dívá spisovatelky Chevy Stevensové, která je také autorkou úspěšných románů Stále nezvěstná a Nikdy nevíš. Knihu vydalo nakladatelství Knižní klub.

Pořád se dívá

Zbavuje pacienty nočních můr. Co si má ale počít s těmi svými? Na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny je doktorka Nadine Lavoie ve svém živlu. Ví, jak pomáhat lidem obnovit jejich rodiny a vztahy. Nijak zvlášť při tom však netouží přiblížit se vlastní minulosti: některé etapy jejího života působí jako černé díry. Poté co na klinice hospitalizují Heather Simeonovou po pokusu o sebevraždu, Nadine ochotně vyslechne pacientčin životní příběh – a zjistí, že se v mnohém podobá tomu jejímu. Děsivé vzpomínky na dětství jsou zpět. A nejen ony…

Heather Simeonovou jsem poprvé spatřila na uzavřeném pokoji v nemocnici, kde ležela stočená do klubíčka. Tenkou modrou deku měla omotanou kolem těla a na zápěstích ostře bílé obvazy. Světlé vlasy jí téměř zakrývaly obličej. Přesto působila dojmem křehké krásy. Bylo to cosi v jejích vysokých lícních kostech, zpola ukrytých pod závojem vlasů, v krásně vykrouženém obočí, patricijském nose a jemném obrysu bledých rtů. Jen ruce měla v příšerném stavu, kůžičku kolem nehtů oškubanou do živa a samotné nehty celé zubaté. Nevypadaly jako okousané, spíš polámané. Jako ona sama.

Autorka: Chevy Stevensová