Přinášíme vám ukázku z knihy Od zítřka budu sexy třicítka, kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Stála jsem ve frontě mladých žen – opravdu mladých žen –, všechny jsme držely v rukou své životopisy a čekaly, až na nás přijde řada, aby si s námi promluvil puberťácky vyhlížející majitel jedné z budoucích nejpopulárnějších restaurací na Manhattanu. Tady. Muselo nás tam být minimálně padesát a všechny jsme se měly utkat o své vytoužené místo servírky, a jak jsem měla možnost vidět, neměla jsem ani nejmenší šanci.

Mohla bych být sebevíc blonďatá, štíhlá, a dokonce bych se mohla v klidu vydávat i za mladou, a nikdo by nehnul ani brvou. Ale tyto ženy byly nejspíš z nějakého paralelního vesmíru. Z planety, kde mělo jedno tělo zároveň obrovská prsa a chlapecké boky, kde byly zuby bělejší než papír a chodidla se v deseticentimetrových podpatcích cítila jako v domácích papučích.

Já – jakožto pouhý smrtelník – bych se nejraději posadila na vlhkou betonovou podlahu. Mohla bych se usmívat, předstírat svůj zápal k práci, dokonce bych mohla i mladistvě kroutit boky. Ale nikdy bych nebyla schopná přinutit své staré nohy, aby si na sebe obuly takto vysoké podpatky a ještě si chůzi v nich užívaly.

„Slečna Greenová?“ zavolal ten klučina, kterému restaurace patřila. „Ali Greenová?“

Prodrala jsem se k němu a snažila se u toho vypadat, jako bych se vznášela. Tohle byl dnes už můj čtvrtý pohovor. V prvním týdnu jsem rozeslala své životopisy do všech nakladatelství – tedy do všech kromě svého bývalého zaměstnavatele Gentility Press, kde mě loni odmítli ne jednou, ale dokonce dvakrát. Práce v Gentility byla sice i nadále mým snem – vydávali všechny mé nejoblíbenější knihy a jeho zakladatelka, paní Whitneyová, byla jedním z mých idolů –, ale bála jsem se, že by mě poznali, kdybych se tam znovu objevila, anebo by mě rovnou (potřetí) vyhodili. Nebo obojí.

Poté co jsem svými životopisy atakovala všechna nakladatelství, jsem se přesunula k celostátním časopisům, poté ke komerčním časopisům, následně k reklamkám a public relations a nakonec jsem se snížila k takovým plátkům jako Drugstore Coupons Today.

A všude ta stejná historka. Všude měli tak málo nástupních pozic a to málo, co měli, si stejně šetřili pro interní zaměstnance, a navíc mizerně platili. Nabídli mi několik neplacených stáží, ale nemohla jsem si dovolit pracovat zadarmo.

Proto jsem se tento týden začala poohlížet po práci servírky. Příštím stadiem už bude jen plnič igelitových tašek v supermarketu – ale pokud budu nucena dělat tohle, vrátím se ke svému věku čtyřiačtyřiceti let, protože tak budu alespoň moct nosit pohodlné boty a nikdo mi nebude zírat na prsa.

„Alice,“ opravila jsem ho a podala mu svůj životopis. „Jmenuji se Alice.“

Podíval se na mě, jako by to jméno slyšel prvně v životě.

„Vždyť víte,“ pokoušela jsem se mu pomoci. „Jako ta z Alice in Wonderland. Ta v říši divů…“

Jedinou jeho reakcí byl škleb, který měl nejspíš představovat úsměv.„Byla byste ochotná si změnit jméno?“ zeptal se mě.

Možná kdyby mi nabízel roli v oscarovém filmu. Ale na to, abych míchala koktejly v nějaké zapadlé části Manhattanu?

Ale místo, abych to z fleku zavrhla, rozhodla jsem se, že si ho ještě chvilku vychutnám.

„Jak bych si podle vás měla změnit jméno?“ zeptala jsem se. „Na Ali?“

„Nebo Alex,“ poznamenal. „Nebo možná Alexa. Nebo, už vím: Alexis!“

„Jako v Dynastii,“ napadlo mě.

„Alexis je sexy,“ trval na svém a úplně přitom ignoroval mé přirovnání. Nebo ho spíš nepochopil.

„To je jako ta dáma z Mayflower, ne?“ zeptala jsem se ho. „Vždyť víte, měla seznam různých dívčích jmen, jmen, která se jí zdála sexy. No, možná se tehdy slovo ‚sexy‘ ještě nepoužívalo. Nejspíš tehdy říkali ‚přitažlivé‘.“

Vrhl na mě nechápavě prázdný pohled a já se snažila mu ho co nejlépe oplatit. Pravdou bylo, že se toho z této bídy o moc víc vytřískat nedalo. Tenhle týpek – aktivně jsem si ho totiž vygooglovala, jelikož jsem si naivně myslela, že domácí příprava pro něj bude důležitější než sexy znějící jméno – se považoval za samozvaného kulinářského génia. Zajímalo by mě, co takový hejsek v džínách velikosti 26 asi tak mohl vědět o vaření. No tak si prostě zmrzlinu posypává pepřem. Inovativní to je, ale je to jedlé?

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Satranová, Pamela Redmond

Cosmopolis, 2015