Ve světě nájemných zabijáků, špionáže a zpravodajských služeb je to s přátelstvím složité. To chápe každý, kdo viděl alespoň jeden takto orientovaný film, případně četl pár podobně zaměřených románů. Takže když se na stranu hlavního hrdiny postaví nečekaný spojenec, je čas zpozornět.

Už dávno víme, že Bretaň je svérázný kraj. Disponuje mnoha pro vnitrozemce netypickými zdroji obživy, mezi něž vedle získávání mořské soli patří třeba i chov ústřic. Jakkoli neškodně taková práce třeba působí, stejně při ní může jít o život.

Když se něco pokazí, jednou z poměrně oblíbených výmluv je snaha tvrdit, že šlo o zkoušku. Někdy se jedná o nevinné záležitosti, ale jindy může jít o zásadní dopady na osudy zúčastněných. A někdy dokonce i o život.

Má-li zločin nějaký motiv, existuje slušná šance, že bude vyřešen, padouch dopaden a při troše štěstí a právnické zručnosti i potrestán. Přesto existují zločinci, kteří doufají, že se vyšetřování jejich aktivit neujme nikdo kompetentní a schopný.

Klasická pohádka slibuje, že svět zbavený soli přinese lidem mnohá utrpení. Konzument odkázaný pouze na sladké brzy zjistí, že za zrnko soli rád zaplatí i přemrštěnou cenu. Není tedy divu, že i solný business svádí ke zločinu. A nemluvíme jen o pašování a černém trhu.

Říká se, že krysa zahnaná do kouta se stává nebezpečným protivníkem. Neplatí to jen pro hlodavce. I člověk, jemuž jde o život, dokáže divy. Má-li k tomu ještě skvělý výcvik a duši zabijáka, ohrozit jeho nebo jeho blízké rozhodně nebude nejlepší nápad.

Prostředí nájemných zabijáků v mezinárodním měřítku se zdá být lákavým tématem jak pro literární, tak pro filmový svět. Když jde ještě k tomu o někoho, kdo k výběru cílů přidává jistou formu morálního pohledu, může jít nejen o napínavé čtení, ale i o něco, z čeho se lze poučit.