Dílo někdejšího provinciála České provincie Tovaryšstva Ježíšova Jana Pavlíka (1920–2008) má nezměrnou výpovědní hodnotu. Bylo sepisováno nejen s důsledností, autorovi bezesporu vlastní, ale také v duchu vděčné lásky k církvi a řádu, s nepopiratelnou osobitostí a typickými akcenty. Autor pečlivě mapuje s výškami i hloubkami pozoruhodné životopisné příběhy českých jezuitů již od roku 1814, to znamená od obnovení řádu (zrušen byl roku 1773) až do současnosti. Dotýká se tak přirozeně pozadí mnoha epizod českých dějin. K textu jsou též přiloženy statistické tabulky a seznamy publikací jednotlivých jezuitů.