Kniha „Před obrazem“ francouzského historika a teoretika umění George Didi-Hubermana (1954) je důležitým příspěvkem k současné diskusi o metodologii a teorii dějin umění. Autor se zabývá vztahem člověka k obrazu, k tomu, co je vidět, a k tomu, co je zdánlivě skryté. Hned v úvodu si klade provokativní otázku: „Co vlastně děláme, když stojíme před obrazem – vystavujeme se jeho otevřenosti, nebo jej naopak zasazujeme do předem daných škatulek vykládajících jeho význam?“ Kriticky reflektuje skutečnost, že nejčastěji automaticky děláme to druhé. Přitom ona předem daná schémata a pojmy nám dodává na univerzitách etablovaná disciplína dějin umění. Autor proto volá po antropologickém rozšíření oboru dějin umění, neboť akt „dívání se“ je otevřený a nestabilní.