Vítězslav Nezval o něm tvrdil, že kazí český jazyk, Ludvík Kundera, jemuž pomohl k literární kariéře, jej naopak obhajoval. Dnes je považován za jednoho z nejlepších a nejsložitějších českých básníků 30. a 40. let.

Jeho tvorba byla oslavou rodného Chodska i zpovědí z pocitu osamělosti, který jako katolický kněz v mnohdy povrchně zbožné společnosti zažíval. Již ve své době se stal velmi populárním a jeho knihy mají i dnes mnoho příznivců.

V přísné a konvenční viktoriánské společnosti byl zcela ojedinělým zjevem. Nosil výstřední oblečení, svůj dům plnil nákladnými dekoracemi, neuznával běžně platné morální zákony a nebál se napsat na svou dobu velmi otevřenou erotickou novelu. Často se stával terčem posměchu, ale jeho dílo vyvolávalo nadšení.

Měl tři mladší bratry a s jedním z nich vytvořil neobyčejně silnou uměleckou dvojici, která během svého působení výrazně pozdvihla úroveň moravské literatury.

Studoval dramaturgii u Milana Kundery, působil ve Filmových studiích Barrandov a nasbíral mnoho ocenění nejen za svou dramaturgickou, ale také za scénáristickou práci. Je však také neméně uznávaným spisovatelem.

Byl vysoce inteligentní a vydobyl si mezinárodní slávu. Jeho život však v mnohém připomínal jeho díla: otec byl alkoholik, sestra se narodila s mentálním postižením, blízcí mu tragicky umírali a on sám propadal záchvatům hněvu a depresím, které utápěl v alkoholu a drogách.

Dvakrát propadl u maturity z literatury, a živil se proto prací v docích a v nakladatelství. A právě tak pronikl mezi významné romanopisce a stal se nejen jejich přítelem, ale také kolegou a konkurentem.