Je 15. července 2013 a v Brně a dalších třech městech (Košicích, Ostravě a Wrocławi) už patnáct dní běží čtrnáctý ročník Měsíce autorského čtení pořádaný nakladatelstvím Větrné mlýny.  Podeváté se této dle jeho vlastních slov „plíživé invaze kultury“ účastní i Pavel Kohout. Pořád vitální a s bystrým úsudkem, který by mu leckdo mladší mohl závidět. Odpoledne, před svým autorským čtením, má ještě autogramiádu v brněnském knihkupectví Barvič a Novotný a původně naplánovaný rozhovor pro Klub knihomolů, který se měl konat ještě před jeho výstupem, s omluvou odříká a přesouvá až na čas po svém čtení. Potřebuje si před tím, než vystoupí před diváky, odpočinout. Na jeviště přichází za velkého potlesku a brzy dokazuje, že ze svého umění psát s věkem nic neztratil.

Po více než hodinovém čtení dvou Trilobitů (už několik let týden co týden v Mladé frontě dnes vycházející fejetony) a poslední autorovy hry následuje na množství otázek bohatá diskuze.  Diskuze po necelé půlhodině končí. Diváci se pomalu rozcházejí, část z nich však využívá situace a nechává si podepsat některé z autorových děl. Poté, co odejdou i oni, začíná improvizovaná debata v úzkém kruhu tvořeném Vladimírem Morávkem, Milanem Uhdem a Pavlem Kohoutem. Debata velmi zajímavá, čtenář však musí prominout – neveřejná. Po přibližně deseti, možná patnácti minutách debata končí a nastává čas pro rozhovor.

Rozhovor skončil, je skoro jedenáct. Škoda, že ten čas tak letí. Na některé otázky se ani nedostalo, mnoho nových se nabízí. Je však třeba respektovat pozdní hodinu, a nezbývá proto než doufat, že se v budoucnu naskytne další příležitost k rozhovoru. Třeba v rámci následujícího patnáctého ročníku Měsíce autorského čtení.