S příjemně upovídanou a usměvavou spisovatelkou Petrou Braunovou jsme si povídaly o její nové knize Rošťák Oliver a Marica čarodějka, kouzlech a inspiraci. A musím říct, že autorka to s dětmi opravdu umí, ať už při besedách nebo ve svých knížkách.
Vlk na vodítku, Hrob třinácté panny, Dáma v modrém, Kletba markomanské královny, Falešná kočička, ale také Bestie z Karlštejna či Kronika zapomenutého templáře – to vše jsou tituly pocházející z jedné autorské dílny.
Byl neobyčejně plodným básníkem, napsal několik divadelních her, překládal z italštiny a angličtiny a podílel se na vydávání časopisů. Dnes ho však známe především jako autora textu Ódy na radost, hymny Evropské unie.
Novinář, legionář, alkoholik, ale i myslitel, spisovatel a mystifikátor – tím vším byl jeden z našich nejpřekládanějších autorů. Vždyť který i ze světových velikánů se může pyšnit, že jeho dílo bylo přeloženo minimálně do padesáti čtyř jazyků?
Jeho dětství bylo poznamenáno obavami o otce a bratry, odvedené do koncentračního tábora, v dospělosti se musel potýkat s maniodepresivní psychózou. Přesto mají jeho autobiografické prózy kouzlo a vtip.
Bylo nás pět, Muži v ofsajdu, Hostinec U kamenného stolu, soudničky, povídky a romány – to vše má v titulcích uvedeno stejného tvůrce. Ač se dožil necelých třiapadesáti let, jeho jméno do dnešních dnů září na pomyslném spisovatelském nebi.
Narodila se v roce 1950, celý život žije v Brně a rukopis její prvotiny čekal na vydání skoro třicet let. Přesto psala „do šuplíku“ a věřila, že knihy s jejím jménem v záhlaví jednou spatří světlo světa.
Zamiloval se do výrazně starší ženy a oženil se s její dcerou. Po mnoha letech šťastného soužití zjistil, že není otcem dvou ze tří dětí, které se jeho manželce narodily. Ani nešťastný osobní život však nedokázal zlomit jeho nesmírnou činorodost, která mu vynesla místo v Panské sněmovně ve Vídni, čestný doktorát, členství v České akademii věd a umění, ale také nominaci na Nobelovu cenu za literaturu.
Debutovou knihu norského spisovatele, novináře a hudebníka (Skinndød, 2010) Thomase Engera provází slogan „ Existuje špatná krimi, dobrá krimi…. A pak Enger!“.
První knížka Hany Lasicové, kterou vydalo Motto před rokem a půl, vzbudila velký zájem. Pravdivý příběh lži přinesl nádherné popisy pařížských ulic a zákoutí, postřehy o francouzské mentalitě, velmi zvláštní „příběh lži“ a nečekanou pointu, u níž vlastně vůbec není jasné, co je a co není pravda. Teď autorka přichází s další knihou, O dcerách a milenkách.
