Psaní je jako kouzelný klíč. Otevírá dveře do světa, kde si mohu vytvořit vlastního hrdinu, být princeznou i dobrodruhem, zamilovat se nebo mít nejlepší sex svého života – a to všechno, aniž bych podváděla manžela.
Rubrika: Čtení ke kávě
Pohyb
Již několik let mám potíže s chůzí. Po operacích kyčlí se cítím dobře, operace dopadla na výbornou. Operoval mě zakladatel kyčelních náhrad MUDr. Jozef Cyprich, CSc.
Díky, pane primáři.
Práce s chybou
Říká se, že chybami se člověk učí. Ale buďme fér, spíš se z nich učíme, jak je dělat s větší grácií. S každým dalším pokusem je jen trošku naleštíme, aby vypadaly jako nová verze starého modelu. Přidáme pár detailů, změníme úhel pohledu a tváříme se, že tentokrát to vyjde. Přitom víme, že pod kapotou se pořád skrývá ten samý motor, který nás už tolikrát nechal stát u krajnice.
Střílení letní a třešně
Když jíte třešně někde venku, můžete se pustit i do střílení peckami. Pecku vyjmete, vyplivnete z úst mezi palec a ukazováček téže ruky. A potom, dokud je ještě vlhká, ji stisknete a ona vám tím tlakem vyklouzne a letí.
Konkurs
Když jsem měl na gymplu na Elgartce v češtině referát o nějakém literárním díle, věděli spolužáci už předem, že se mají na co těšit. Všichni ostatní, když referovali o nějaké knize a četli z ní nějakou ukázku, podali dialogy bezbarvým hlasem, jak postřelená kachna. Ne tak já. Jenže když pak například v Muzikantské Lidušce zvolala zoufalá Liduška mým hlasem „Kde je můj Toník?!“, šla celá třída jako jeden muž s hlasitých chechotem a řevem pod lavice. A to mně prosím dělali pořád.
Bůh jako literární postava
Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na jejich Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy víc slov pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou myslím v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte?
Věděli jste, že povolání spisovatele může být skoro životu nebezpečné? aneb Jak se rešeršuje…
Říkám to, kudy chodím – miluji své povolání. A je to stoprocentní pravda. Jeho mnohotvárnost je fascinující, navíc se člověk při tvůrčí činnosti lecčemu přiučí. Není to ale vždy tak úplně jednoduché a o to se s vámi chci podělit.
Pro pocit strachu nemusí téct potoky krve
Odmalička mě přitahovaly děsuplné příběhy. Ráda jsem je poslouchala, četla nebo sledovala. Nikdy bych ale netušila, že se na jejich vzniku budu jednou sama podílet.
