Rubrika: Čtení ke kávě

Listopad

Hana Militka_Listopad

Náhoda je prapodivná záležitost. Existuje? Nebo ne? Jsme pouhou hříčkou náhody? Nebo je předem vše perfektně spočítáno a předurčeno? Kdo ví? Odpověď patrně nenajdeme nikdy. Nebo možná…

Čekání

Stepan Neuwirth_Cekani

Srna přicházela navečer; stařec ji pozoroval, jak se brodí vysokým sněhem, chvílemi zapadá až po břicho, ale stále stejným tempem se blíží k plůtku zahrady. Zavěsil tam pořádnou otep sena i svazky sušeného maliní a trsy jeřabin.

Nikdo na vaši knihu nečeká

Jan Kotouc_Nikdo na vasi knihu neceka

Autoři píšící svůj první román tímto nešvarem často trpí. Myslí si, že na jejich veledílo někdo čeká, že napíšou jednu věc a všichni si z toho sednou na prdel, nakladatelé budou prosit, aby to vydali právě u nich, recenzenti budou hýkat nadšením, prodeje půjdou do statisíců a česká i světová literatura budou konečně obohaceny. Takhle. To. Nefunguje.

Říjen

Hana Militka_Rijen

Někdy se dějí věci mezi nebem a zemí, kterým zcela nerozumíme. Možná je to dobře. Trochu tajemna okoření náš racionální a přetechnizovaný život.

Kde matematika nestačí

Jiri Halberstat_Kde matematika nestaci

Povídka Kde matematika nestačí pochází z 80 povídek, které byly napsány pro mou manželku Květinu Halberštátovou. Píší se snadno, protože jsou skutečně ze života. Myslím si, že v době, kdy hodně lidí uvažuje hlavně prakticky, je velice málo místa pro cit. Proto píšu povídky, snažím se především dětem přiblížit umělecký přednes. Není to práce, ale poslání. Jde to pomalu, ale daří se to.

Čas zralých jablek

Stepan Neuwirth_Cas zralych jablek

Je to čas nastupujícího podzimu, čas barev zlata, ale také čas krvavých západů slunce a čas zralých jeřabin. Čas chladných rán, která přicházejí se třpytem rosy na trávě a na úžasných variantách pavoučích krajek.

Kritika

Daniel Cechura_Kritika

Můj otec, zarputilý negativista, měl na vše jednoduchou a stručnou odpověď: Ne. Mně vždy po přečtení nějakého mého dílka pokládal jednu otázku: Koho tím chceš ohromit? Nu, ohromit vlastně nechci nikoho. Mně stačí, že jsem tím ohromen sám.

O perech plnicích a sběratelské vášni

Vendula Brunhoferova_O perech plnicich a sberatelske vasni

Na nové koníčky není člověk nikdy starý. Moudré hlavy tvrdí, že základní hobby si osvojíme někdy v dětství až pubertě, ale nikdo nikomu nebrání rozšiřovat zájmové portfolio i později. A tak jsem se před dvěma lety dostala tak trochu náhodou k plnicím perům.

Září

Hana Militka_Zari

Je krásně. Září jako vymalované. Pravé babí léto. Člověku by se chtělo trošku litovat uplynulého léta, že už odchází. Jakmile se rozhlédneme kolem sebe v přírodě, všechno v nás zajásá: „Ještě pořád je krásně! Nic nekončí, život v plné síle pokračuje.“

S mořskou solí na víčkách

Stepan Neuwirth_S morskou soli na vickach

Od moře vál jemný vánek. Cítil ho na tváři, stejně jako vnímal první dotyky slunce; paprsky dopadaly na strmé skály ostrova Krk a bílou věž kostelíka nějaké vesničky na samém vrcholu kamenného masivu.