Minipovídka o komunikaci. Nenápadný předskokan detektivního románu pro dospělé, který by měl vyjít v příštím roce.
Aukce
Rubrika: Čtení ke kávě
Báječný život spisovatelů aneb I velké holky občas touží být princeznou
Psaní je jako kouzelný klíč. Otevírá dveře do světa, kde si mohu vytvořit vlastního hrdinu, být princeznou i dobrodruhem, zamilovat se nebo mít nejlepší sex svého života – a to všechno, aniž bych podváděla manžela.
Pohyb
Již několik let mám potíže s chůzí. Po operacích kyčlí se cítím dobře, operace dopadla na výbornou. Operoval mě zakladatel kyčelních náhrad MUDr. Jozef Cyprich, CSc.
Díky, pane primáři.
Práce s chybou
Říká se, že chybami se člověk učí. Ale buďme fér, spíš se z nich učíme, jak je dělat s větší grácií. S každým dalším pokusem je jen trošku naleštíme, aby vypadaly jako nová verze starého modelu. Přidáme pár detailů, změníme úhel pohledu a tváříme se, že tentokrát to vyjde. Přitom víme, že pod kapotou se pořád skrývá ten samý motor, který nás už tolikrát nechal stát u krajnice.
Střílení letní a třešně
Když jíte třešně někde venku, můžete se pustit i do střílení peckami. Pecku vyjmete, vyplivnete z úst mezi palec a ukazováček téže ruky. A potom, dokud je ještě vlhká, ji stisknete a ona vám tím tlakem vyklouzne a letí.
Konkurs
Když jsem měl na gymplu na Elgartce v češtině referát o nějakém literárním díle, věděli spolužáci už předem, že se mají na co těšit. Všichni ostatní, když referovali o nějaké knize a četli z ní nějakou ukázku, podali dialogy bezbarvým hlasem, jak postřelená kachna. Ne tak já. Jenže když pak například v Muzikantské Lidušce zvolala zoufalá Liduška mým hlasem „Kde je můj Toník?!“, šla celá třída jako jeden muž s hlasitých chechotem a řevem pod lavice. A to mně prosím dělali pořád.
Bůh jako literární postava
Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na jejich Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy víc slov pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou myslím v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte?
Věděli jste, že povolání spisovatele může být skoro životu nebezpečné? aneb Jak se rešeršuje…
Říkám to, kudy chodím – miluji své povolání. A je to stoprocentní pravda. Jeho mnohotvárnost je fascinující, navíc se člověk při tvůrčí činnosti lecčemu přiučí. Není to ale vždy tak úplně jednoduché a o to se s vámi chci podělit.
