Čtení ke kávě: Věděli jste, že povolání spisovatele může být skoro životu nebezpečné? aneb Jak se rešeršuje… (Markéta Harasimová)

Věděli jste, že povolání spisovatele může být skoro životu nebezpečné? aneb Jak se rešeršuje…

24.6.2025 Markéta Harasimová Bez komentáře

Říkám to, kudy chodím – miluji své povolání. A je to stoprocentní pravda. Jeho mnohotvárnost je fascinující, navíc se člověk při tvůrčí činnosti lecčemu přiučí. Není to ale vždy tak úplně jednoduché a o to se s vámi chci podělit.

Kdykoli píši knihu z pro mě dosud více či méně neznámého (případně zcela neprobádaného) oboru, musím do něj napřed proniknout. A ono je toho neznámého dost, protože spisovatel není současně lékař, vinař, majitel restaurace, fitness trenér, kriminalista, plastický chirurg nebo třeba neurochirurg, ale ani masový vrah, nenapravitelný delikvent, případně jiný zvrhlík, že ano… Jelikož jsem spisovatelka na plný úvazek – ročně mi vychází přinejmenším dvě, někdy i tři knihy –, pokládám se spolu s hrdiny do různých rolí velmi často. A je-li to zapotřebí, rešeršuji. Pečlivě. Protože bez důkladné přípravy by to nešlo – každou knihu totiž může dostat do ruky profík z prostředí, které zrovna zpracovávám, a já cítím povinnost zobrazit realitu co nejvěrněji. Uvěřitelně a především podle skutečnosti.
Rešerše mají také své nezaměnitelné kouzlo. A já je zbožňuji! Dokonce i přesto, že někdy jde o solidní adrenalin a sem tam za účelem poznání doslova nasazuji krk. Bez legrace!
Čtěte dál a uvidíte sami…

Při alespoň částečném (pro mě nezbytném) pronikání do rozličných profesí dojde mnohdy na poměrně humorné, či naopak ošemetné, až ožehavé situace. Třeba ve chvíli, kdy chcete „jenom“ nasát atmosféru posiloven a zjistit, jak uvažují a žijí nadšenci do budování muskulatury. To byste ovšem nesměli vběhnout do fitka, kterému velí zapálený trenér, zvyklý mít všechny cvičence pod kontrolou (a už vůbec tam nemůžete vlítnout jako blondýna v trendy růžové kombinézce, posilovacími stroji evidentně nepolíbená, takže dokáže ovládat pouze rotoped, ovšem ani na tom jí to moc nejde). Milý „krotitel“ si mě samozřejmě ihned všiml a rozhodl se, že nutně potřebuji nabrat svalovou hmotu, jelikož vážím 30 kilo i s postelí, což mu nešlo pod nos. Podle něj bylo nezbytné začít s řízeným tréninkovým plánem včetně jídelníčku na míru. Všechno mi prý ochotně sestaví.
No výborně… Já, odpůrce činek! Ale odmítejte, když potřebujete informace…
A tak jsem skoro rok poctivě makala, až jsem si vybudovala bicepsy hodné národní kulturistické soutěže (no dobře, trochu přeháním; tedy velmi přeháním… ale mně ty svaly přišly vážně enormní – už proto, že se moje „nová“ ramena skoro nevešla do oblíbeného saka). Honem jsem tedy železa odhodila – naštěstí jsem už měla potřebného materiálu ažaž a s milým trenérem se mohla rozloučit. Stejně jako s cvičebním plánem. Uff! Nutno ale dodat, že šlo o milého chlapíka s dobrým srdcem a v kontaktu jsme dodnes. Jen se mu moc nelíbí, že mám opět těch 30 kilo i s postelí… Svaly jsou fuč, ale co už. Mně nechybí.
I jiné rešerše byly zajímavé, například když jsem psala román z vinařského prostředí. Nezapomenu zejména na návštěvy degustací, kde jsem si poctivě dělala poznámky a víno jen okukovala, očichávala a místo klasického ochutnávání „do dna“ hojně používala odlévací nádobu (tak jako mnozí sommeliéři) – přičemž ostatní osazenstvo koštovalo s plným nasazením. To vám bylo po půlnoci Karlů Gottů, kteří to neváhali rozjet jako v O2 areně (bez ohledu na hudební sluch, pardon, hluch), nebo Maďarů či Švédů, kteří halasně předváděli jazykové schopnosti rodilých mluvčích! Několik jedinců dokonce sáhlo i ke svahilštině a občas se zdálo, že zaznělo pár slov hebrejsky. Nikdo dotyčným samozřejmě nerozuměl a počítám, že oni sami sobě také ne. Což je však neodrazovalo, snažili se dál.
Samozřejmě že během mise směřující k získání maxima vědomostí o úskalích provázejících výrobu královského moku zdaleka nešlo jen o návštěvy vinných sklepů. Činila jsem se rovněž ve vinohradu – například jsem prováděla takzvané zelené práce a pomáhala při vysazování nových vinic, případně pak během sklizně hroznů. A právě tenkrát se přihodila krvavá příhoda, kdy bylo skutečně v sázce zdraví! Střihači obvykle při sběru pracují v páru – každý kráčí z jedné strany vinného keře neboli hlavy – a používají celkem ostré nůžky. Moje parťačka, soustředěná na sklizeň, bohužel dost rychle nerozpoznala, že nestříhá stopku, nýbrž nástroj noří do prstu své kolegyně. Já sama to také pochopila až s určitým odstupem…
Co dodat, po uširvoucím zaječení se jelo na pohotovost. Nic příjemného, ale naštěstí se to obešlo bez trhání nehtu, což by moje maličkost s nízkým prahem bolesti nemusela přečkat v plném duševním zdraví. To fyzické se nakonec bohudíky podařilo také bez následků zachovat. Šikovná sestřička mi v ordinaci vyrobila slušivého „fakáče“ – obvaz postiženou oblast zvětšil do monstrózního rozměru a já tak zdviženým prostředníkem širému okolí skoro deset dní předváděla svůj světonázor. Nikoli vlastní vinou, jak jste jistě pochopili.
Ve svých knihách z 95 % fabuluji, podle skutečnosti jsem napsala jen jeden jediný román (zato drsný). Zrovna z rešerší ve vinařském prostředí ale vyplynulo pár dokonalých hlášek, které jsem do textu vložila beze změn tak, jak zazněly, protože je vážně nešlo nepoužít. Byla by to škoda. Uznejte sami, že stojí za zvěčnění…
Tak například jistý vinař koštující během degustace postupně nalil zhruba pětadvacet vzorků (každý cca po jednom decilitru). Konzumaci účastníků si spočítejte sami… Slušná, že? Nicméně majitel sklepa nezaostával a poctivě s nimi držel krok, pozřel tedy stejné množství vínka. Zatímco však jeho hosté byli pomalu „na hadry“, on sám bez zaškobrtnutí čiperně běhal po sklepě a jazyk se mu také nepletl. Ptám se ho tedy, zda náhodou nemá problém s alkoholem, načež on bryskně odvětil: „Já nemám problém s alkoholem, já mám problém bez něho!“ Nedalo mi to, abych nepoznamenala, že je tím pádem patrně alkoholik. Odpověď byla rovněž svižná: „Tož já nejsu alkoholik, já su vinař!“ Co dodat… Podle něj to vše vysvětlovalo a nejspíš zde opravdu platilo heslo, že bez tréninku není šampion.
Trénovat lze zjevně ledacos.
Nebo jiná replika – tuto mají v repertoáru snad všichni vinaři v období vinobraní. Určitě jste už slyšeli, že jistý druh opeřeného pěvce z čeledi špačkovitých má tendenci likvidovat vinnou révu, mnohdy bohužel ve velkém. A proto se ve vinařských kruzích ustálilo rčení, že „všici ptáci sú dobří, akorát špaček je ku…va“. Je to pravda pravdoucí, sama mám na zahradě devět vinných hlav a špačci mi je sklidili opakovaně.
A tak bych mohla pokračovat dál a dál, těch zákulisních historek z knižní tvorby je spousta. Dělím se o ně s diváky ve svých talkshow (nejen) v knihovnách, se kterými křižuji celou republiku. A ačkoli je shánění materiálů do románů někdy skutečně náročnější, nepřestanu své povolání milovat. Naopak ho mám čím dál radši. Jsem přesvědčená, že živit se svou vášní je největší dar. A mé pestré povolání, které kromě psaní knih zahrnuje i scenáristiku, nakladatelskou praxi nebo herectví, představuje můj největší koníček. Je to láska a radost a já doufám, že se mi snad daří předávat trochu té radosti (v podobě emocí, napětí, smíchu a někdy i trochy strachu či zhnusení, ale především naděje, kterou do každého díla vkládám) čtenářům nebo diváckému publiku…

Markéta Harasimová

Autorka začala knihy vydávat už během studií. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek – kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností a nedávno založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím. Z tvorby Markéty Harasimové můžeme jmenovat romány pro ženy Rozcestí, Miriam, Nejkrásnější dar, Osmnáct, Růže a slzy, erotické krimithrillery Sametová kůže, Pouta z pavučin, Mrazivé hry (přečtěte si recenzi), Purpurové doteky, psychologický thriller Vůně noci (o knize zde) nebo mysteriózní román Poháry touhy (přečtěte si ukázku). Dále vydala knížku pro děti Z deníku kočičky Ťapičky nebo krimithriller Hedvábná past. Více o autorce na jejích webových stránkách.