My, lidé

Triptree_ZenaKterouMuziNevideli
Na jakých základech stojí lidství? Je údajný pán tvorstva opravdu tak odolný, jak o sobě rád tvrdí? Bude soulad pohlaví stačit, aby lidstvo přežilo všechny nástrahy, nebo je naopak zápolení mezi muži a ženami přivede na pokraj zkázy?

V listopadu 2022 vydalo nakladatelství Argo pozoruhodnou povídkovou sbírku Jamese Tiptreeho Jr. s názvem Žena, kterou muži neviděli (Her Smoke Rose Up Forever, 2004, česky 2022). O překlad se podělili Viktor Janiš a Richard Podaný.

Pod pseudonymem James Tiptree Jr. se skrývá americká spisovatelka Alice Sheldonová. Pozoruhodným faktem je, že svou totožnost udržovala v tajnosti více než deset let, až do chvíle, kdy v roce 1977 vlastní identitu odhalila. Žila velmi zajímavý život. Za druhé světové války pracovala u letectva, a dokonce dosáhla hodnosti majora. Později spolu s manželem působila v řadách CIA. Po ukončení činné služby se vrátila na univerzitu a věnovala se oblasti umění a psychologie. Její práce právě na poli psychologie a poruch osobnosti byla velmi uznávaná. A její tvorba pod pseudonymem James Tiptree Jr. jí zajistila obrovskou popularitu a uznání ve světě sci-fi a fantasy literatury.

Sbírka povídek Žena, kterou muži neviděli představuje výběr z tvorby, která vznikala v průběhu téměř třiceti let (přestože oficiální data publikování jednotlivých textů pokrývají kratší časový úsek – některé texty potřebovaly chvilku, aby takzvaně dozrály). Kniha obsahuje osmnáct povídek, kterými se vine tématika genderových a sociálních rolí, sexuality, vztahů a lidského utrpení. Vůbec poprvé kniha vyšla až tři roky po autorčině smrti v roce 1990 a to v nákladu pouhých čtyři tisíce jedno sto osm výtisků. Předlohou pro český překlad se ale stala až paperbacková reedice z roku 2004.

Přestože jsou povídky napsány v průběhu několika desetiletí, stále nesou i dnes aktuální poselství a oslovují čtenáře z celého světa. Sheldonová se v nich často snaží nahlédnout do nitra lidské duše a ukázat, co se skrývá pod povrchním vzhledem a jak silnou moc mají naše city a touhy. Její styl psaní je velmi sugestivní a dokáže velmi rychle vtáhnout čtenáře do děje, stejně jako do emocí postav. Nejstarší povídka „Poslední let doktora Aina“ (The Last Flight of Dr. Ain) pochází z roku 1969, zatímco nejmladší „Křehkýma, šílenýma rukama“ (With Delicate Mad Hands) vyšla poprvé v roce 1981. V originále jsou povídky ve sbírce rozděleny do pěti, respektive šesti bloků: „The Green Hills of Earth“ (Zelené vršky Země), „The Boundaries of Humanity“ (Hranice lidství), „Male and Female“ (Muž a žena), „Star Songs“ (Píseň hvězd), „Life and Death“ (Život a smrt) a nakonec „Epilogue: And Man Abides…“ (Epilog: A člověk zůstává…). Česká verze se tomuto členění z nějakého důvodu vyhýbá a povídky i epilog nejsou nijak tematicky rozčleněny, což je možná škoda.

Kromě již výše zmíněných dvou příspěvků se čtenáři mohou těšit na následujících šestnáct povídek: „Zatočit jako se bzučivkou“ (The Screwfly Solution, 1977), „Když procitl jsem, byl jsem zde na svahu studeném“ (And I Awoke and Found Me Here on the Cold Hill’s Side, 1972), „Dívka, která byla zapojená“ (The Girl Who Was Plugged In, 1973), „Muž, který šel domů“ (The Man Who Walked Home, 1972), „A na toto místo jsem přišel ztracenými cestami“ (And I Have Come Upon This Place By Lost Ways, 1972), „Ženy, které muži nevidí“ (The Women Men Don’t See, 1973), „Vaše tváře, ó mé sestry! Vaše tváře plné světla!“ (Your Faces, O My Sisters! Your Faces Filled of Light!, 1976), „Hustone, Hustone, slyšíte mě?“ (Houston, Houston, Do You Read?, 1976), „Letmý záchvěv bytí“ (A Momentary Taste of Being„, 1975), „My, kteří jsme ukradli Sen“ (We Who Stole the Dream, 1978), „Její dým se vznášel navěky“ (Her Smoke Rose Up Forever, 1974), „Láska je plán, plán je smrt“ (Love Is the Plan the Plan Is Death, 1973), „Poslední odpoledne“ (On the Last Afternoon, 1972), „Čeká na všechny narozené“ (She Waits for All Men Born, 1976), „Pomalá hudba“ (Slow Music, 1980) a nakonec „A tak dál a dále“ (And So On, and So On, 1971).

Některé z povídek získaly i prestižní literární ceny. Tři příklady za všechny: příběh „Hustone, Hustone, slyšíte mě?“, ve které se trojice mužů-astronautů dostane do doby a světa obývaného jenom ženami, si odnesl Nebulu v roce 1976 a cenu Hugo o rok později. Svého druhu apokalyptická povídka „Zatočit jako se bzučivkou“, která vznikla ještě pod dalším autorčiným pseudonymem Raccoona Sheldon, získala Nebulu v roce 1978, a dokonce se stala předlohou pro televizní film. A do třetice dystopický titul „Dívka, která byla zapojená“ si byl oceněn cenou Hugo v roce 1974.

V pětisetstránkovém svazku Žena, kterou muži neviděli se tedy setkáváme s výjimečnou sbírkou povídek od talentované autorky, která dokázala prostřednictvím svých příběhů nahlédnout do lidského nitra a ukázat, jak složité jsou naše city a vztahy. Pro fanoušky sci-fi a fantasy literatury je tato kniha určitě povinným čtením, ale i pro ty, kteří se zajímají o psychologii a vztahy mezi lidmi, bude sbírka Alice Sheldonové velmi zajímavým zdrojem inspirace. Mimochodem, všimli jste si, že český název sbírky se inspiroval jinou povídkou než ten originální? Řekl bych, že důvodem byla snaha zdůraznit fakt, že o autorčině identitě se poměrně dlouho nevědělo. Ale třeba to celé bylo úplně jinak…

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeŽena, kterou muži neviděli

Tiptree, James, Jr.

Argo, 2022

My, lidé - DISKUZE

Počet reakcí: 1
  1. Witt74 napsal:

    Jen poznámka k tomu, proč nejsou povídky v češtině rozděleny do šesti bloků. Je to vcelku jednoduché – ve vydáních, která jsme měli k dispozici, tedy brožované verzi od Tachyon Books z roku 1994 a ve stejnojmenném vydání od SF Masterworks nakladatelství Gollancz, tohle rozdělení není. České vydání tedy odráží dělení po povídkách v pozdějších verzích.
    – VJ

Napsat komentář