Děti si mohly namalovat knížku v divadle Husa na provázku a na nádvoří Domu pánů z Kunštátu se konal knižní jarmark. Své knihy zde nabízely nakladatelství Host, Atlantis, Větrné mlýny, Carpe diem, Druhé město a další. Nechyběly také knížky z druhé ruky. Výběr nebyl tak široký jako na nedávno konaném knižním veletrhu Svět knihy, příští ročník však bez pochyby přiláká nejen více knihkupců, ale také zájemců o tuto nezapomenutelnou literární akci.

O půl šesté a sedmé vyjížděla ze smyčky Nové sady Literární šalina. Ano, jsme v Brně, tudíž se jednalo o šalinu z 50. let, kterou řídil pan řidič (rozuměj šalinář) v dobové uniformě. O zábavu se bravurně staral komik a fejetonista Pavel Tomeš, který pojal setkání v uvolněném duchu. Jelo se jedním vozem, byla místa pouze k sezení, ostatní nedočkavci si museli vystoupit a počkat na další štaci. Nakonec, pro velký úspěch a zájem, vyjela červenobílá elektrika i potřetí. Zážitkem samotným již bylo cestování takto starým vozem s veselými spolucestujícími, kteří si pro nedostatek míst seděli na klíně. Nikdo si však nestěžoval, humor se vznášel ve vzduchu, ještě než jsme vyjeli. Pavel Tomeš předčítal ze svých dvou knih fejetonů – Facky z Marsu (2010) a Zápisky malého tyranosaura (2012), které vyšly v nakladatelství Mladá Fronta. Publikum se bavilo u historek, zda lze lidské tělo naskládat do ledničky, jak zlikvidovat komára, jak to mají myslivci s vlky, a jak by vypadal případný rozhovor kuchařů Jana Babici a Zdeňka Polhreicha na stavbě. Jako bonus nás na Mendlově náměstí čekala hudební vložka v podání Jiřího Harnacha (účastníka soutěže Česko Slovensko má talent) a jeho vlastnoručně složené písně Japonské tango a dalších dvou veselých kousků. Cesta po trase Nové sady – Masarykova – Náměstí Svobody – Husova – Pekařská – Mendlovo náměstí – Hybešova uběhla až příliš rychle a smíchy uslzené osazenstvo opět dorazilo zpět na Nové sady. Nápad na spojení literatury a cesty šalinou považuji za originální a velice zábavný. Příští rok bude jistě zapotřebí větších prostorů nebo znásobení odjezdových časů.

Po sedmé hodině večerní se na náměstí Svobody trousili zájemci o verše. Brno volalo poezii a poezie volala Brno. Skupina brněnských herců z Městského divadla, spisovatelů, umělců a nás dobrovolníků jednohlasně přednesla báseň Domy u Ponávky od Jana Antonína Pitínského. Na improvizované pódium vystoupil ředitel Městského divadla v Brně Stanislav Moša, který se ujal režie. Po boku mu stanul herec Zdeněk Junák, aby společně dirigovali vzniklý chór. Texty s básní byly rozdány, proběhl jeden zkušební přednes a krátce před osmou hodinou vše snímala kamera České televize. Báseň Domy u Ponávky byla krátká, ale jak jistě uznáte na ještě zcela nedávno aktuální téma:

Domy u Ponávky se potápějí;
nejchudší domácnosti klesají ke dnu.
Prší, maminka zachycující se zábradlí na Radlase
vidí červené ryby.
A než se utopí, projíždí nákladní auto Plynáren.
Říká: „Vidím, Františku, červené ryby.“
Domy se potápějí, ve všech sklepech tolik vody.
Chladný stisk rukou, někdo říká:
„Babičce to ani neoznámíme. “
Zažínají lampy, voda stoupá.

Mé poslední kroky vedly na nádvoří Místodržitelského paláce na Moravském náměstí, kde jsem se vmísila mezi ostatní posluchače. Ve stand-up comedy show NaMikrofon se předvedli brněnští baviči Radek Petráš, Pavel Tomeš, Zbyněk Vičar a Jiří Harnach se svojí kytarou. Zbyněk Vičar nás pobavil svým vyprávěním o vlacích Eurocity na Slovensko, které mají vždy zpoždění, zatímco Pavel Tomeš nás zasvětil do vzniku „stand-upu“, který se pod něj datuje již od dob Ježíše Krista. Jeho sarkastický humor si našel své fanoušky a posluchače. Zvučnou tečkou na konec bylo vystoupení textaře a zpěváka Jiřího Harnacha, kdy nám zahrál svoji Absolutní baladu. Publikum hýkalo smíchy, pobaveně se šklebilo a následoval vřelý potlesk a výskot.

Prožila jsem přínosný večer, plný veselých a příjemných zážitků. Účast knihomolů nebyla tak hojná, jak jsem předpokládala, když jsem do centra mířila. Věřím však, že úspěch letošního ročníku se brzy rozkřikne a přiláká zájemce na ročník příští. Myslím, že Brno má dobře našlápnuto na Měsíc autorského čtení, který se koná celý červenec.