Spisovatelka a novinářka, autorka zejména hororově laděných thrillerů Kateřina Surmanová přichází po volně navazující, temně thrillerové trilogii Šepot z lesa, Zvedá se vítr a Tři Sekery s mysteriózním románem Zjevení. Ten vychází ze skutečných událostí, odehrávajících se na česko-německém pomezí v průběhu dvacátého století. Knihu vydalo nakladatelství Kalibr (součást Euromedia Group) v květnu letošního roku.

Podtitul knihy „Nejhůř se věří tomu, co se opravdu stalo“ napovídá, že se čtenář nedočká žádné procházky růžovým sadem. V případě románů Kateřiny Surmanové to vlastně ani očekávat nemůže.

Již od úvodních řádků se rozehrává mnohovrstevný a košatý příběh, který sleduje osudy německé pivovarnické rodiny Tanzerů, donucené po druhé světové válce opustit svůj domov v česko-německém pohraničí.

Po záhadné smrti svého dědečka Adama Tanzera, který se za nevyjasněných okolností vypravil do své staré vlasti, se po jeho stopách vydává vnuk Tadeáš. Snaží se objasnit důvody dědečkovy cesty i náhlé smrti. Během pátrání se před ním postupně otevírají staré křivdy a nikdy neodhalená tajemství. Tadeáš postupně rozkrývá jejich souvislosti s nacistickými zločiny proti lidskosti, poválečným odsunem obyvatel německé národnosti i komunistickými zvěrstvy v následujících obdobích.

Děj románu je z velké části zasazen do malé příhraniční vesnice Prameny, která byla svědkem všemožných příkoří, způsobených jak českou, tak německou stranou.

Podstatnou část příběhu tvoří mysteriózní linka. Ta je zosobněna především bájným bílým jelenem, jenž sehraje v románu velmi zásadní roli. Není však snadné ji úplně pochopit.

Do děje zasahuje obrovské množství fiktivních postav i skutečných historických osobností. K tomu, aby se čtenář správně orientoval v jejich rolích a vzájemných vztazích, je potřeba velkého soustředění. Dobrým vodítkem a pomocníkem je bezesporu v úvodu zařazený rodokmen rodiny Tanzerů.

Podle mého názoru celkovému vyznění románu poněkud škodí až přílišná rozkošatělost dějové linie, stejně tak i časté přeskakování v čase i v místě. Pokud u čtenáře dojde k přetržení pomyslné spojovací nitě příběhu, bude její zpětné navázání jen velmi těžko proveditelné. Pro toho, kdo se s všemi těmito „nástrahami“ zvládne popasovat, bude kniha Kateřiny Surmanové skutečnou čtenářskou lahůdkou.

Zvláštní kapitolou je určitě autorčin jazyk. Kateřina Surmanová oplývá neskutečně bohatou slovní zásobou a nepopiratelným citem pro práci s mateřským jazykem. Její styl mi občas evokuje klasiky českého historického románu. Ne každému však bude taková jazyková přepestrost po chuti. Obrovské množství poetických metafor často zpomaluje dějový spád a odvádí pozornost od zásadních okolností příběhu. Ten, kdo dosud nečetl žádnou autorčinu knihu, může v mnoha případech získat dojem až jistého jazykového exhibování. Většina čtenářů knih Kateřiny Surmanové, včetně mé maličkosti, však již dobře ví, do čeho jde, a i pro tento její nezaměnitelný styl vyjadřování je tak ráda vyhledává.

Román Zjevení není v žádném případě lehkým a odpočinkovým čtením. Navzdory častým a nečekaným zvratům, značné komplikovanosti, prolínání reality s fikcí a silně mysterióznímu podtónu se každopádně stane obrovským zážitkem pro náročnější a vnímavé čtenáře.

Související knihy

Zjevení
Nejhůř se věří tomu, co se opravdu stalo

Surmanová, Kateřina

Kalibr, 2026