Jenže Boží mlýny, jak všichni víme, někdy melou příliš pomalu. Což jim tak trochu pomoci? O jedné takové mstitelce všech, jimž bylo ukřivděno, vypráví prvotina Vlastní zákon Dalibora Boubína, našeho plzeňského recenzenta. Knihu vydala Euromedia Group v edici Laser. Protože tato značka má přinášet především segment sci-fi a fantasy literatury, trošku jsem se knihy bála, vždyť ani jeden z těchto žánrů nemám příliš ráda a dobrovolně je nečtu.

Leč moje obavy se ukázaly jako liché. Dalibor vypráví ryzí thriller, i když tak trošku pohádkový. Ovšem, která detektivka není příběhem s pozitivním koncem – obvykle končí polapením pachatele…

Hlavní hrdinkou je Maruška, obyčejná učitelka na základní škole, matka klučičích dvojčat a bývalá žena domácího násilníka a psychopata. Vzhledem k tomu, že se ji manžel po rozvodu snaží zničit a děti získat pro sebe (tluče kluky, modřiny pak vydává za její dílo), rozhodne se vzít osud svůj i svých synů do vlastních rukou. Tento krok ji přivede na dráhu profesionální mstitelky. Zastánkyně slabých se však také může snadno stát živým terčem…

„Tak jako někdo hledá vzrušení v seskoku padákem, jiný v hazardní hře nebo třeba v drogách, ona svou závislost našla v tomhle. Jak efektivně odstranit problém.“ (str. 167)

Musím říct, že jsem se od začátku do konce skvěla bavila. Jasně, ve skutečnosti se nic z toho nemohlo odehrát, ale kdo chce číst dokumentární dílo, ten ať zvolí jiný žánr. Nadsázka, lehkost, humor (spíše situační než konverzační), stupňující se napětí i nemožnost odtrnout se od čtení – to jsou hlavní devizy této nepříliš objemné knihy. A hlavní hrdinku musíte milovat. Co na tom, že je vlastně nájemnou vražedkyní a ruce má umazané prolitou krví? Stejně jí budete držet palce. Daliborovi se tak podařilo napsat román, který si snadno představím jako ideální odpočinkovou četbu.

Moc se mi líbilo členění do kapitol vyprávěných od konce. Tedy přesněji řečeno: na začátku kapitoly zazní v podstatě její konec a text pokračuje tím, co předcházelo. Obvykle takto autoři postupují pouze u prologu knihy (a ano, i tady je takový prolog) a pak se vrací do minulosti, kterou však již líčí chronologicky, maximálně prokládají historickými pasážemi (např. tak činí Camilla Läckberg). Tím, že Dalibor takto načíná každou kapitolu, zvyšuje čtenářův zájem o celý zbytek knihy. Je proto velice jednoduché přečíst ji na jeden zátah.

Navíc má román i atraktivní téma: mstitel trestající všechny, na které je zákon krátký. Zápletka, jež nás již od pradávna fascinuje – vzpomeňme na Černého tulipána, Juraje Jánošíka, Robina Hooda či nedávný seriál České televize Boží mlýny. Od nepaměti v nás totiž dřímá smysl pro spravedlnost a touha se jí dobrat. Když to nejde zákonnou cestou, musí to jít tedy jinak. Alespoň v naší fantazii.

Pokud také sníte o světě, kde každé zlo je po zásluze potrestáno, pak doporučuji snít u novinky Vlastní zákon. Zlepší vám náladu (možná si v potrestaných jedincích z knihy představíte někoho mnohem konkrétnějšího), a při čtení si navíc neumažete ruce od krve… Nemusíte se bát postihu – snění je totiž dovoleno.

I proto mě mrzí, že v knihkupectví by obálka mou pozornost nepřitáhla, a pokud by mi nic neříkalo jméno autora, tak bych ani knihu ani nevzala do ruky. Přitom ta grafika je vlastně pěkná, trefná a k obsahu se hodí, ale nevyznívá příliš lákavě… Proto na závěr podotýkám: nenechte se odradit obalem, ale nechte se přesvědčit obsahem – ten totiž za povšimnutí stojí!

—————————-

Knihu Vlastní zákon zakoupíte i na Luxor.cz.

Související knihy

Boubín, Dalibor

LASER, 2023