Horor není jen o strachu

Barron_TaNadhernaVec
Bojíte se rádi? Věřte, že horor nemusí nutně být jen o rychlém tepu, rozklepaných rukách či vystrašených pohledech přes rameno. Může to být i Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká.

A jsme na konci. Ne samozřejmě na úplném konci, ale na konci procházky dosavadním světem produkce nakladatelství Gnóm!, jak ji vidíme na sklonku roku 2018. Náš mini seriál dnes uzavřeme pohledem na třetí titul, jenž u Gnóm!u vznikl. Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (The Beautiful Thing That Awaits Us All, 2013) od Lairda Barrona vyšla na sklonku září 2017 v překladu Jakuba Němečka.

Laird Barron není ani pro české čtenáře úplným překvapením. S překladem jeho povídkové sbírky Okultace a jiné povídky (Occultation, 2010) se měli možnost seznámit zhruba o rok dříve, než si autorovu tvorbu vzal do parády Gnóm! Barronova aljašská minulost doplněná pirátským vzhledem s páskou přes oko jej přímo předurčuje pro žánr spojený s tajemstvím. A tak není velkým překvapením, že tvorba Lairda Barrona je stavěna na stejnou poličku s produkty ostatních hvězd noir a hororového žánru. Se svými dvěma vydanými romány, dvěma „na cestě“ a čtyřmi dosud publikovanými vlastními sbírkami povídek nepatří mezi ty nejproduktivnější autory současnosti. Dokonce ani příspěvky do desítek jiných antologií z něj nedělají někoho, kdo by trh zahlcoval každý rok přehršlí titulů. Ale i tak si ve světě hororu vybudoval velice silnou pozici a dá se očekávat, že zdaleka neřekl poslední slovo.

Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká je sbírkou devíti příběhů s, jak jinak, temným podtextem. Jedinou povídkou, jež se zde dočkala své premiéry, je „Saturnův chřtán“ (Jaws of Saturn). Na šestadvaceti stranách zjistíme, že i hypnotická terapie může mít své vedlejší účinky. Co je také zajímavé, příběhem se mihne postava, s níž jsme se mohli potkat již ve třetí a nejdelší povídce sbírky. Tou je „Magická ruka“ (Hand of Glory, 2012), tak trochu gangsterka z počátků minulého století. Hra s propletením různých příběhů mezi sebou je koneckonců typickým znakem Barronovy tvorby. Jedním z projevů této hry je obsazení hlavní postavy některé z povídek do epizodní role v jiné. Téměř pravidlem je využití stejných kulis – měst, oblastí, ale i budov –, to vše v různých časech nebo alespoň pohledem někoho jiného. Sbírku uvádí povídka „Blackwoodův synek“ (Blackwood’s Baby, 2011), tak trochu lovecký příběh na čtyřiačtyřiceti stranách rovněž posazený do počátku dvacátého století. „Redfieldská děvčata“ (The Redfield Girls, 2010) nabízejí na dvaatřiceti stranách klasiku nočních můr ve spojení s tajemstvím temného jezera. Šestadvacetistránková povídka „Mrchožravá božstva na výšinách svých“ (The Carrion Gods in Their Heaven, 2011) ukazuje, že pro ženu a její novou milenku nemusí být skoro exmanžel ta jediná a nejhorší hrozba. „Jizva“ (The Siphon, 2011) se svými dvaapadesáti stranami představuje jeden z těch žánrově čistých hororů, což je prohlášení, jež lze aplikovat už asi jen na dvě další povídky ve sbírce. Nejkratším příspěvkem v knize je dvaadvaceti stránková „Vastace“ (Vastation, 2010). Ano, nemýlíte se, jde o opak slova „devastace“. „Muži z Porlocku“ (The Men from Porlock, 2011) jsou druhým z loveckých příběhů. Na svých padesáti stranách se navíc dotýkají situací dopracovaných v Barronově románu The Croning, vydaném v roce 2012. A konečně závěrečný příběh „Více tmy“ (More Dark, 2012) na devětatřiceti stranách ukazuje, že svět spisovatelů hororů, zvláště když se jich sejde více na jednom místě, není žádná idylka.

Knihu uvádí „Předmluva Normana Partridge“, která představuje Lairda Barrona v tom nejlepším světle. Závěr patří krátkému povídání „O autorovi“ a opravdu kraťoučké „Poznámce překladatele“. Tří stá osmdesátá třetí strana je pokryta mapkou, jež by měla čtenářům usnadnit orientaci v lokalitách, o nichž se v příbězích hovoří. Překlad Jakuba Němečka je jako obvykle bezchybný a propůjčuje Barronově jazyku plynulost a strhující spád. Jak se stalo překladatelovým zvykem, nezůstává jen u prostého převodu textu z jazyka do jazyka, ale přidává sem tam i nějakou tu poznámku pod čarou. Nejčastěji se jedná o doplnění informací, jež by našincům mohly jinak snadno proklouznout nepovšimnuty mezi řádky. Těch pár překlepů, které unikly pozornému oku korektorky, knize jistě snadno odpustíme. Navíc typicky pro hlavní proud produkce Gnóm!u dostáváme do rukou opět publikaci kapesního formátu vybavenou luxusním přebalem, na němž nechybí ani bohatě zlacený ornament.

Zajímavým lákadlem by mohly být Barronovy chystané novinky, v nichž se má objevit Aljaška v celé své temné kráse. Kdy přesně se jí dočkáme, či zda dokonce můžeme doufat v rychlý překlad do naší mateřštiny, je opět těžko říci. Ale soudě dle zkušenosti s příběhy ve sbírce Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká by mohlo jít o velice zajímavé čtení.

A protože jsem na začátku dnešního povídání zmínil, že uzavíráme jednu kapitolu ve společnosti nakladatelství Gnóm!, hodí se zmínit i všechna naše předchozí zastavení: Plameňák na konci léta,  Vyprávění od Ursuly K.Le Guinové, Město, nedlouho poté z pera Pat Murphyové a konečně Hleď, prázdnota od Philipa Fracassiho.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeTa nádherná věc, jež na nás všechny čeká

Barron, Laird

Nakladatelství Gnóm!, 1970

Napsat komentář