Jde to i jinak

Murphyova_MestoNedlouhoPote
Mnozí spisovatelé i filmaři se nás snaží přesvědčit, že postihne-li svět katastrofa, která zredukuje lidský rod na minimum, všemu bude vládnout temnota, zlo a násilí. Ale bylo by tomu opravdu tak? Je nějaká šance, že by se lidstvo ze svých předchozích omylů poučilo?

V rozpuku jara 2018 představilo nakladatelství Gnóm! svůj čtvrtý vydaný titul. Stala se jím kniha Pat Murphyové Město, nedlouho poté (The City, Not Long After, 1989). Stejně jako u všech dosavadních publikací Gnóm!u, i v tomto případě pochází překlad přímo od jeho zakladatele Jakuba Němečka.

Kdo sleduje dění na naší literární scéně trochu podrobněji, možná postřehl, že jméno Pat Murphyové se u Gnóm!u objevilo již v prvním titulu tohoto mladého nakladatelství – ve sbírce povídek s názvem Plameňák na konci léta (2016), kde bylo dílo Murphyové zastoupeno příběhy Jak to bylo doopravdy a Hejno zahradních plameňáků. Pat Murphyová sama sebe označuje jako „spisovatelku, vědce a příležitostného výrobce hraček“. Přestože je tato současná americká autorka v našich krajích spojována hlavně se žánrem sci-fi a fantasy (navzdory minimálnímu množství jejích do češtiny přeložených textů), má za sebou i knihu pro děti (The Wild Girls, 2007) či ryze dobrodružný román (Wild Angel, 2001).

Město, nedlouho poté bylo sázkou na jistotu. Původní povídku Art in the War Zone (Umění ve válečné zóně) napsala autorka již v roce 1983 a publikována byla o rok později. Pat Murphyová ji následně rozpracovala do rozsahu románu, protože ji dle vlastních slov zajímalo, jak se jednotlivé postavy staly tím, kým v povídce byly. A tak se z několika desítek stran stalo několik stovek a každý z hrdinů této netradiční postkatastrofické vize si vysloužil vlastní životní poslání. Samotná zápletka je poměrně prostá a do dnešního dne nesčíslněkrát uchopená. Připomeňme si ale, že původní příběh sahá daleko zpátky, až do počátku osmdesátých let minulého století, takže je poměrně pravděpodobné, že přehršel filmů na dané téma, jež se posléze objevila, si mohla od Pat Murphyové, aniž to přiznala, ledacos vypůjčit. Výrazným prvkem a nositelem nečekaného mírového procesu ve Městě jsou opice – filmové zpracování Dvanácti opic mělo svoji premiéru v roce 1995, tedy více než deset let po Umění ve válečné zóně, případně šest let po knižním zpracování Města. Postava podobná samozvanému dobyvateli generálu Milesovi alias Brygadýrovi, hlavní záporné postavě našeho příběhu, se objevuje v drobných obměnách ve většině postapokaliptických seriálů, typicky v zombieovkách jako jsou Živí mrtví (Walking Dead, 2010 až dosud) nebo Z Nation (2014 až dosud). Město, nedlouho poté se ale od všech zmíněných liší v jednom hlavním ohledu, a tím je přístup k řešení nevyhnutelného konfliktu. Pat Murphyová se rozhodla představit svět, který nutně nemusí stát na nikdy nekončícím násilí a už vůbec nemusí být řízen vojenskou či obecně ozbrojenou silou. A to je naprosto inovativní pohled na věc – tehdy a bohužel i dnes.

Záměrně se nepouštím do líčení děje. Zvědaví čtenáři této recenze si obsah knihy mohou téměř do nejmenších detailů vyhledat u jiných recenzentů. Ale mnohem lépe udělají, když si přečtou celou knihu sami a nenechají si zkazit prožitek předčasnými odhaleními. Namísto pikantních detailů si prozraďme jen základní fakta. Nakladatelství Gnóm! se kromě bezpodmínečné kvality publikovaných titulů rozhodlo stavět i na dokonalosti, co se týče vlastního fyzického provedení svých knih. Město, nedlouho poté vyšlo jako publikace kapesního formátu. Jako nosič přebalu je používán luxusní papír značky Conqueror s ražbou kovovou fólií. Obálka je vyzdobena celoplošnou ilustrací a stejně jako u přebalového obrázku je jejím autorem norský ilustrátor Torgeir Fjereide.

Tři sta třicet šest stran je rozděleno do tří částí: Město snů, Tajemství a melancholie ulice a závěrečné s původním názvem Umění ve válečné zóně. Kromě dvaceti osmi kapitol, rozprostřených nerovnoměrně mezi jednotlivé části, předchází celé knize Prolog a uzavírá ji Epilog, mapa San Francisca, Doslov, Poznámky překladatele, Poděkování a konečně závěrečné tři stránky O autorce.

Styl a schopnost upoutat pozornost čtenářů do stavu, v němž nebudou schopni či ochotni knihu odložit, dokud se nepročtou do konce, svědčí o naprosté profesionalitě Pat Murphyové. Nejenom, že je příběh velice originální (nezapomeňme na datum vzniku), ale zároveň nepostrádá přiměřenou dávku ironie typu „dej pozor na to, co si přeješ“. Postavy jsou vykresleny bez zbytečných detailů, a přesto natolik věrohodně, že si je čtenáři snadno oblíbí. Co je ovšem naprosto jedinečné, je způsob, jakým autorka dokáže promíchat hmatatelný svět s říší fantazie. Město jako by samo žilo, jako by samo rozhodovalo, komu bude stranit a komu ne. A neváhá si brát na pomoc přízraky, duchy a jiné berličky, aniž by zároveň ve čtenářích vzbudilo jakoukoli pochybnost o tom, co je a co není možné. Možné je přeci to, co je potřeba. Další zajímavou volbou je pojmenování hlavních hrdinů: žena, kterou její matka nikdy nepojmenovala a která se nechá pojmenovat až od Města samotného; chlapec, jenž sám sebe považuje za Stroj; Kniha, který spravuje knihovnu; Tygr; Had … Každý nositel takového jména má svůj vlastní příběh, jenž jej charakterizuje.

Město, nedlouho poté není jen obyčejným příběhem. Je hlavně vyjádřením světového názoru, životního postoje, a to nejenom autorky samotné. Určitě se najdou čtenáři, kteří budou děj považovat za trochu idealistický, ale tak to prostě chodí. Já osobně za Pat Murphyovou stojím. A dělám to nejen kvůli jejímu neotřelému stylu, skvěle podtrženému i bezchybným překladem Jakuba Němečka, ale hlavně proto, že chci věřit, že svět nemusí být jen místo plné násilí a zla. A čím víc takových snílků se nás najde, tím větší má svět umění, vědy a dobra šanci.


O knihu Město, nedlouho poté si můžete od pondělí 17. září zasoutěžit na našich stránkách! 

 

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeMěsto, nedlouho poté

Murphyová, Pat

Nakladatelství Gnóm!, 2018

Napsat komentář