Vráželi nám klíny do hlavy… a nejen ty!

Rudy-kapitan-perex
Něco jsme se učili ve škole, něco úplně jiného nám říkali doma. Byli jsme jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevěděli, komu věřit. Ne každý ale skončil s hřebíkem v hlavě a tajně pochovaný.

Do doby blízko po revoluci i hluboko před ni se vrací Dominik Dán ve své knize Rudý kapitán, jejíž filmová adaptace pomalu, ale jistě míří na plátna kin. Román vyšel v nakladatelství Slovart jako čtvrtý z graficky sjednocené série oblíbeného slovenského autora. Volně tedy navazuje na Uzel, Bestii a Básníka.

Musím říct hned v úvodu, že Dominik Dán patří mezi mé oblíbené autory a že mu obvykle věřím každé slovo. Asi je to tím, že je v civilním životě kriminalistou a vše, o čem píše, důvěrně zná. Ale není to jen profesní znalost, co mě na jeho knihách přitahuje. Dominik Dán (mimochodem, pokud nevíte, jde o pseudonym) umí psát tak, že se s jeho hrdiny smějete i se o ně bojíte a držíte jim palce, aby svůj boj dotáhli k úspěšnému konci. Vtáhne vás do děje a naprosto pohltí. Proto si čtení jeho knih báječně užívám navzdory všem hrůzám, o nichž píše.

Navíc se vždycky něco nového dozvím, obzvlášť u románů, jejichž děj sahá do minulosti. U Uzlu jsem nahlédla pod pokličku dění na státní hranici v době před revolucí, v Mouše a následné Mucholapce do poprasku po všeobecné amnestii i zmatků okolo transformace policie. Ovšem tentokrát šlo ještě o více vyšperkovanou lahůdku. Rudý kapitán potěší nejen zájemce o napínavou detektivku, ale i milovníky historie, ať již nedávné, nebo té středověké.

Muž, který byl nalezen v hrobě s hřebíkem zatlučeným v lebce a zřetelnými stopami po mučení, byl nenápadným kostelníkem u Svaté Barbory. Moc z něj za sedm let pod zemí nezbylo, a tak mají kriminalisté Kraus a Burger před sebou pořádnou hádanku. Brzy zjistí, že utajený pohřeb na zrušeném hřbitově zařizovala StB, ale kdo konkrétní stojí za smrtí neškodného muže, a hlavně jaký měly tajné státní orgány důvod k jeho mučení, jaké tajemství si odnesl do hrobu, to bude velmi obtížné zjistit.

A nejen kvůli času, který přešel, ale hlavně proto, že je tu stále někdo, kdo stopy důkladně zametá a chyby neodpouští. O život půjde i Burgerovi s Krauzem…

Richard Krauz je v příběhu tím, který baží po spravedlnosti pro všechny, tedy i umučeného kostelníka. Nebere ohledy a snaží se dopídit pravdy, i když to znamená dostat se do konfliktu s mocnými. Zákazy nebere jako příkazy, ale jako provokaci, aby šel dál. Myslím, že není žádný čtenář, který by si nepřál mít někde blízko sebe takto umanutého člověka, na něhož neplatí úplatky ani výhrůžky smrtí. Je to sice nebezpečné, ale ušlechtilé a bezpochyby i správné.

Kniha má očekávání nezklamala, i když v některých chvílích jsem měla pocit, že si autor příliš vymýšlí (babka-čarodějnice s kalašnikovem tvrdící, že lidé ztratí všechno), na druhou stranu jsem opět přišla o část své idealistické naivity ve vztahu k ukončení činnosti StB. Ale také jsem se smála (špičkování mordýřů má to správné „grády“) a jen si užívala rychle plynoucí napínavé čtení.

Doktor Lengyel si ukousl z obložené housky a podali si ruce.
„Umyl sis je alespoň!?“ Krauz zděšeně vytřeštil oči na housku a nešlo mu do hlavy, jak tady někdo může jíst.
Lengyel se nechápavě zahleděl na jídlo, pak opatrně přičichl a rezolutně zavrtěl hlavou.
„Ruce mám čistý, od týhle housky se nemohly kontaminovat, nemáš se čeho bát!“ (str. 37)

Chcete-li se také nechat čtením bavit, pak si román Rudý kapitán pořiďte. A já se budu těšit na jeho filmovou podobu. Sice mi vezme můj obraz hlavních hrdinů, který si při čtení vytvářím, a dá jim tváře, ale na druhou stranu si budu moci tajemný příběh užít znovu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeRudý kapitán

Dán, Dominik

Slovart, 2015

Napsat komentář