V úterý 3. dubna 2018 uspořádala skupina mladých českých autorů pod vedením Markéty Lukáškové netradiční charitativně zaměřenou literární akci: čtení pro Káju a Eriku. Jako pověstných Sedm statečných se sešli, aby svým přednesem pomohli člověku v tíživé životní situaci. O co šlo?
„Mladý rebel, vzpurný darebák a výtržník, znalec pivnic a vináren, cynický ironik, vášnivý tanečník, svůdce žen a prokletý básník, jenž dlouho a bolestně hledal své místo v životě…“ O kom je řeč? Koho těmito přízvisky v dobrém slova smyslu častuje autor díla právě tomuto muži věnovanému?
Březen přede dveřmi. A s ním na ně – již po třinácté – klepe blížící se Velký knižní čtvrtek. Událost, jejíž existence a stále stoupající obliba jsou dokladem vzrůstajícího zájmu veřejnosti o knižní produkci. Jaké nové knihy pro potěchu čtenářů tentokrát přichystal?
Během druhé světové války se v britské Royal Air Force formovaly československé letecké útvary, perutě. Role čs. letců v zápase s německým agresorem byla významná a plným právem si tito muži zasloužili úctu. Tu jim však odepřeli jiní agresoři, komunističtí pučisté, kteří se v roce 1948 dostali v Československu k moci; mnozí z letců byli uvězněni a mučeni. Komunistická zvůle dopadla i na publikaci o jedné z perutí; její vydání bylo zničeno. Nyní se konečně dočkává svého zveřejnění.
Biskup, z řeckého slova episkopus znamenajícího moderátor, ochránce, zodpovědný, označuje církevního hodnostáře; snowboard je označení pro sportovní „prostředek“ oblíbený zejména mladými lidmi a jízda na něm představuje pro někoho adrenalinový zážitek, pro jiného riskování života. Co si však představit pod spojením biskup na snowboardu? Marketingový trik?
Žena, jíž život nadělil hojnost radostí stejně jako přehršli bolestí, ran a tragických ztrát. Žena, která s pokorou a statečností bezmála sto let nesla svůj těžký osud podobající se „v nejednom ohledu osudu naší země ve dvacátém století“. Žena, jíž Marta Davouze věnovala svůj poslední román, byla Věra Saudková.
Jsme participanty doby, která přináší řadu podnětů k tomu, aby na půdě univerzit a vědeckých ústavů mohla – s nadsázkou řečeno – vzniknout nová vědní disciplína, již její tvůrce Václav Němec pojmenovává monstrologií. Byť název může evokovat pocit, že jde o hravou recesi, bohužel skutečnosti, které jsou předmětem zkoumání, jsou vskutku monstroidní. O jaké skutečnosti jde?
Marie Terezie Habsburská, „z Boží vůle uherská a česká královna, arcivévodkyně rakouská, vévodkyně burgundská a hraběnka tyrolská“, panovnice, která bořila tradice, používala lásku a sňatky jako politický nástroj. Vládkyně, ale také milující manželka a matka šestnácti dětí. Atributy, o nichž se v roce 300. výročí jejího narození hodně hovořilo a hodně textů napsalo. A přibyl text další…
„Znáte tohoto pána, děti?“ „Anóóó!“ „A toho druhého taky?“ „Anóóóó!“ „Znáte i jejich písničky?“ „Znááámeee!“ „A zpíváte si je?“ „Jóóó. Zpívámeee!“ Kterých pánů a kterých písní se spontánní odpovědi jásajících dětí týkaly?
Aby se dětem dobře usínalo, zpívaly jim od pradávna maminky či babičky ukolébavky. Slovo ukolébavka je odvozeno od kolébat, činnosti, která je v dnešní době už jen jakýmsi archaismem. Stejně tak ukolébavky se takměř ztratily. Nahradil je rozhlasový Hajaja či televizní večerníček. Oba počiny velmi krásné, ale ztrácí se při nich kontakt s osobami dítěti nejbližšími. A proto: Co se k ukolébavkám opět vrátit?
