Je středa 3. ledna 2018, čas, v němž ještě doznívají tóny vánočních koled a dodoutnává vůně františků a purpury, zároveň se ale rozdmýchávají ohně plamenných předvolebních klání. Není divu, první kolo přímých prezidentských voleb se kvapem blíží. A do této rozkřesané doby příhodně vpadá debata konaná v odpoledních hodinách v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí.

Debatě, uspořádané hostitelem společně s nakladatelstvím 65. pole, byl organizátory přiřknut titul nanejvýš aktuální: Prezidentský úřad – kult či tragikomedie? A nanejvýš povolanými jsou také aktéři setkání: kancléř prezidenta Václava Havla, exministr zahraničí ČR, čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, publicista a překladatel, tiskový mluvčí a poradce prezidenta Václava Havla, bývalý velvyslanec v USA, Velké Británii a Izraeli, nyní ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, novinář a komentátor Petr Honzejk a filozof přednášející dějiny středověké filozofie na Univerzitě Karlově v Praze Václav Němec, z jehož pera povstala kniha Hradní pan Brouček a jiná monstra (nakladatelství 65. pole, 2017), která dala impulz k dnešnímu setkání. Debatu řídí ředitel a majitel nakladatelství 65. pole pan Tomáš Brandejs. Ten se kromě moderování také ujímání úkolu jím publikovaný titul představit.

K vydání útlé knížky jej přiměly dva momenty. Zaprvé skutečnost, že text reflektuje nedávnou i současnou politickou scénu, zadruhé fakt, že česká politika se ocitá na jakémsi rozcestí: buď se podaří nasměrovat ji tam, kam patří, tj. na Západ, nebo bude vlečena zpět, tam, kde se pohybovala před téměř již třiceti lety, na Východ. Neboť tam ji po časové ose račími kroky zpět do dob uplynulých zarputile vlečou ti, kteří stejně jako pan Brouček Svatopluka Čecha se v podroušeném stavu ocitají v časech minulých. Na rozdíl od literární postavy (dle slov autora knihy) „podniká Miloš Zeman epochální výlet do minulosti zcela záměrně“, zavléká s sebou „i ostatní občany této země a činí jej nikoli na své vlastní nebezpečí a náklady, ale na úkor nás všech a naší budoucnosti“.

Zleva: Michael Žantovský, Karel Schwarzenberg, Petr Honzejk

Témata následné debaty, která Tomáš Brandejs formuluje do otázek kladených hostům, se dotýkají úřadu prezidenta republiky, a to jak v perspektivě doby historické, tak v konturách současných, dále prezidentských pravomocí, formálních i tzv. neformálních, respektování Ústavy České republiky (resp. v letech 1990–1992 Československé republiky) a v neposlední řadě fenoménu médií a jejich vlivu na preference voličů při přímé volbě prezidenta.

Na tomto místě si dovolím učinit marginální poznámku: debata probíhala bezmála dvě hodiny, vzhledem k objemnosti příspěvků diskutujících nelze tudíž vše, co během ní zaznělo, zaznamenat. Proto si dovolím připomenout jen něco z řečeného.

Respondentem prvního dotazu Tomáše Brandejse „Jak se utvářel po roce 1989 úřad prezidenta republiky?“ se nejprve stává Karel Schwarzenberg. Cituji jeho slova:

„Celý svět žasl nad tím, co se z temné říše Sovětského svazu vynořilo. Václav Havel byl největší hvězdou v počátcích 90. let. Nikdo jiný nedosáhl takové popularity. Připomeňme si dvacetiminutový potlesk ve stoje v americkém Kongresu. Postupem času jeho sláva upadala, zejména doma, jak to ostatně známe z Bible: Nikdo není prorokem ve své zemi.“

„Václav Klaus zachoval důstojnost prezidentského úřadu, ale viděl věci jinak, jeho směřování bylo jiné,“ přechází ve svém hodnocení Karel Schwarzenberg k Havlovu nástupci. „Musí se mu však přiznat, že měl úctu k Ústavě.“

„Nejdůležitější funkcí prezidenta je být morální autoritou,“ navazuje Michael Žantovský. „A ta nyní upadá; Ústavu není možné chápat jako gumičku (Toto vyjádření doplňuje Petr Honzejk slovy „u červených trenýrek“), která se dá dle potřeby natahovat. Vláda má volat k zodpovědnosti prezidenta, když udělá něco špatně. V tom minulá vláda obrovsky selhala. Jak to odstranit? Zvolit si nového prezidenta.“

Petr Honzejk hodnotí prezidenty lapidárně:

„Václav Havel byl prezident sebepřesažný, Václav Klaus prezident zmenšování a Miloš Zeman je prezident-stěhovák. Proto úkolem nového prezidenta bude nastoupit do jiného stěhováku a vrátit nás tam, kam patříme, na Západ.“

Zleva: Václav Němec, Michael Žantovský, Karel Schwarzenberg, Petr Honzejk

K úřadu prezidenta republiky se vyjadřuje i Václav Němec. Dle něj Václav Havel aktivně obhajoval mravní hodnoty. Ti, kteří přišli po něm, byli aktivističtí ve jménu skrytých zájmů, byli negací Václava Havla, zasazovali se o opačné hodnoty.

„Ústava pro ně byla jakási bonboniéra, z níž vybírají bonbónky dle svého apetitu. To je perverzní pojímání Ústavy, nerespektování Ústavy jakožto celku.“

Velké nebezpečí pak Václav Němec spatřuje v tom, že v posledních letech dochází k

„normalizaci abnormálního, v nichž se chování představitelů stávalo sociálně patologickým a společnost si na takovýto typ chování počala zvykat. … Miloš Zeman vytváří paralelní iluzivní realitu: o věcech, které nejsou, říká, že jsou (příkladem za všechny je jeho výrok týkající se Ferdinanda Peroutky), a naopak o těch, které jsou, že nejsou. A lidé do této reality společně s ním vstupují.“

Coby poslední téma je Tomášem Brandejsem předestřena otázka, co ovlivňuje lidi při volbě prezidenta. Karel Schwarzenberg tíhu věci odlehčuje historkou, kterou mu při procházce Bratislavou vyprávěl Ján Langoš, bývalý ministr vnitra ČSFR: Šel s kamarádem na víno a ten začal nadávat na Mečiara. Langoš se ho zeptal, proč nadává, když ho volil. On odpověděl:

„Je tak istý kokot ako já.“

I to je jeden z faktorů volby. Další – prozaičtější, ale o to nebezpečnější – nastiňuje Petr Honzejk:

„Lidé pociťují deficit spravedlnosti, prožívají deziluzi, rozčarování, zápasí se sociální nejistotou, jsou svědky mafiánství. Obrací se na toho, kdo slibuje pomstu, označuje nepřítele. Miloš Zeman parazituje na těchto problémech, stejně jako další populisté se těchto témat zmocňuje, pojmenovává je, ale neřeší.“

Odpověď na otázku, jaké skutečnosti nutí myslitele k vytvoření disciplíny s tak pitoreskním názvem, jako je monstrologie, debata přinesla. Promítneme-li si politickou scénu za „panování“ posledních dvou prezidentů, jistě bychom nalezli mnohem více důvodů, proč hovořit o monstroidních jevech v české politice. Kéž by se nám je podařilo vymýtit v prezidentské volbě.

Související knihy

Němec, Václav

65. pole, 2017