Mám nohy zahrabané v písku, kolem šumí moře. Přestože je listopad, mám na sobě kraťasy. Nos krčím na ostrém slunci, abych viděla na „papír“ v počítači, a sluneční brýle jsem si pro jistotu odložila do vlasů, protože už se mi jednou stalo, že jsem tři dny vypadala jako mýval, který nemůže vyjít z domu. Když si představím, že si teď nalijete kávu a pustíte se do čtení, mám na sobě velkou tíhu zodpovědnosti, abyste těch pár minut strávili v dobré společnosti a také si odpočinuli.
Akademická čtvrthodinka (A15) je studentský vědecko-popularizační projekt, který vznikl na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Jeho účelem je přinášet nejen akademické obci videa s vyučujícími jednotlivých kateder Filozofické Fakulty.
Psát do šuplíku je můj celoživotní úděl. Vždycky jsem chtěla vytvořit něco, co mě přežije, ale velice záhy jsem zjistila, že se psaním neuživím. Dětský sen zůstal nenaplněný. Ale „do šuplíku“ si člověk může psát, co chce, jak chce, a nikdo mu do toho nevrtá!
Když jsem doma řekla Austrálie, mamku málem omyli, táta vypadal na infarkt a brácha začal závidět, i když tam už byl. Všichni se shodli, že Austrálie je plná lezavců, lítavců, kousavců a jiných nebezpečenství. A hlavně, já prý přitahuji maléry.
Čekání je těžké. Nesnáším čekání. Čekání na vědění, na lásku, na úspěch. Čekání na partnera, až přijde z práce. Čekání, až se uzdravím. Až mě šéf povýší. Až pojedeme na dovolenou. Kdy už konečně začneme žít ten pravý život!?
Malý klučina, který seděl na objemném batohu, vztáhl ručku po složeném rybářském prutu, sevřel jeho rukojeť a obrátil se k dědovi. „Ga – ga“ pravil, a bylo v tom všechno – otázka, vlastnictví, důvěra i touha. „Jasně,“ odpověděl děda, „takhle se to dělá, ukaž!“
Existuje-li bezpečně něco, co nás provází od dětských po dospělá léta, pak je to náš temperament. Bez ohledu na to, který ze čtyř temperamentů Hippokratovy typologie je nám nejbližší, je právě temperament naším celoživotním věrným společníkem.
Posaďte se, prosím. Kávu? Jednu výbornou brazilskou kávu. A k ní knížku? Jednu výbornou českou knížku? Dobře. Bude to všechno? Doufám, že budete spokojeni…
„To je Havaj!“ si většinou říkají lidé, když jsou někde na dovolené u moře, užívají si bazénu v místním resortu a popíjí piňu coládu, pokud možno ve sklence ananasového tvaru a ozdobené papírovým deštníčkem na párátku. Tento pocit pohody ale trvá jen pár dní a pak se člověk musí vrátit zpátky do práce. Co kdyby se ale do práce vracet nemusel a takovouto „Havaj“ mohl prožívat celý život?
Je třeba představit si čtverec, jehož čtyři strany jsou z geometrického hlediska stejně dlouhé, a přitom je každá jiná. Žánr, forma, obsah i případná katarze se pohybují pod dohledem tradice v leckdy neuchopitelném prostoru lidské imaginace, a přitom poměrně přesně ohraničují magický svět pohádky.
