Setkali jsme se uprostřed lesní cesty vedoucí k loukám na Zálesí. Poznal jsem ho i po těch letech, která jsem trávil daleko od rodné dědiny. Šel svižným krokem, třebaže vlasy vykukující z pod mysliveckého klobouku byly stříbřité.
Aukce
Rubrika: Čtení ke kávě
Splnit dětská přání
Domek stál na kraji vesnice. Hned za zahradou začínala pole, za nimiž zvlněný horizont krajiny plynule přecházel v tmavé kontury lesa. Stěna smrkových velikánů – sem tam přerušená rozsochatými dubisky – byla vlastně modrá, stejně jako obloha s vysokými mraky; krajinu osvětlovalo chladně zářící slunce, jehož paprsky se odrážely od čerstvě napadaného sněhu.
Spolucestující
Cestování po Praze zabere hodně času. Mnozí se mezi spoustou lidí cítí osaměle. Pokud se však umíte dívat kolem sebe, občas se i zasmějete. O jedné takové poměrně krátké cestě si můžete přečíst právě teď.
Dlouhé debaty? Někdy stačí jedna věta od tetky z naší ulice.
Vyrážím ven. Mezi lidi. A sama. Protože jinak si ty lidi neužiji. Když sedím v kavárně, mám chvíli nutkání zavolat kámošce, ať dorazí na víno. Ale pak vejde postarší pár a paní se na mě usměje a prohlásí, jaká je to krásná kavárna, a z rohu místnosti na mě mrkne mladík a já si říkám, jak jsem mezi lidmi a jak je to super.
Jak se hraje divadlo
Snad každé dítě si rádo hraje. Má oblíbeného medvídka, panenku, autíčko. Časem zjistí, že si dokáže pohrávat i s dospělými. Pokud se delší dobu nic neděje, začne se nudit. Chce získat pozornost. Srdceryvně pláče. Je často těžké rozeznat, kdy brečí proto, že mu něco je, a kdy si jen tak zahrává. Maminky to poznají neomylně. Možná někde tam jsou základy herectví.
Svět je v pořádku
Věk a moje postavení novopečené matky (rozuměj tělo po porodu) mě donutily k tomu, abych si v sobotu ráno, kdy může manžel hlídat malou, šla zaběhat.
Babí léto
Stařenka seděla na sroubené lavici před chalupou a pomalým pohybem slabé, průsvitné ruky krájela jablko. Ani si nevšimla, že jsem přijel. Díval jsem se na ni přes zchátralý dřevěný plot, který už dávno nesloužil svému účelu; řada latěk scházela, jiné visely na jediném zrezivělém hřebíku, sloupky byly vyviklané a prožrané hmyzem. Plot tu však zůstal – stejně jako chalupa a zanedbaná zahrádka – v podobě vzácné památky na stařečka. Pochovali jsme ho před deseti lety.
Život nebo smrt
Život sám je jeden z nejzajímavějších. Píše milé i kruté příběhy. Spoustu odstínů mezi tím. Někdy stačí naslouchat.
Čas zralých jeřabin
Zahlédl je, jak běží strání, když zavíral okno pokoje. To už svah Stolové rubal prudký liják. V šeru dešťové clony vynikalo bílé tričko dívky, mladík kulhal.
Jak jsem se zbavila tlaku!
Jsem pod tlakem! Časopisu, který mi říká, že pokud nebudu letos v létě nosit široké kalhoty s útlým pasem, nebudu hezká. Lítosti nad výrazem mámy, když jsem odmítla její jahodový dort, který vyráběla půl druhé hodiny. Jsem pod tlakem už i gumy z tepláků!
