Radost, smích, veselé a někdy neveselé příhody. Dětství určuje další vývoj člověka a jeho životní cíle. Je to startovací dráha pro další život. Pro mnoho spisovatelů je to studnice nápadů, které promítají do svých knih.
Rubrika: Čtení ke kávě
Po stopách Čechů ve světě
Víte, kdo po čtyři desetiletí držel rekord nejdéle sloužícího člena amerického Kongresu? Kdo zakládal první operu na Novém Zélandu? Kdo v Austrálii zakládal nejslavnější lyžařské letovisko? A kdo v Peru koupil pozemek, pod nímž archeologové odhalili bájnou starověkou hrobku s tunami zlata?
Láska ke škole
Prakticky na celém světě existuje pro děti po šestém roce věku povinná školní docházka. Proč je vlastně povinná? Děti by bez příkazu státu do školy nechodily? To nevíme.
Ze zásady nesportovec
Vzhledem k tomu, že mám spoustu kamarádů, kteří se velmi usilovně, závodně, velice často a totálně na krev zabývají různými sporty, jako je cyklistika, běh, plavání, triatlon, Iron man, atletika a spousta jiného, mohu s klidným svědomím říct, že jsem od malička ze zásady nesportovec. Hlavně ze zásady doktorů, ale to je v tuto chvíli nepodstatná informace.
Jak je důležité býti patřičný
Včera už jsem zase dostal e-mail s otázkou, jak se vlastně správně jmenuju. Moje jméno. Je zřejmě několik lidí, kteří se domnívají, že jde o pseudonym, který jsem si zvolil, abych byl zajímavý. Abych byl patřičný (dřevo), abych mohl mít Patřičnou čítanku, Patřičné povídky apod.
Rádo tě zase vidím, tatínku!
Vidím… To není to správné slovo. Vidět tě… Dát ti určitou podobu – jakkoli neslučitelnou se skutečností – pro mě přece není možné. Pro mě existuješ jen jako to Slovo:
Nikomu nevěř! Nikomu. (část 2.)
Píše se rok 1928. V prvním díle příběhu najala mladá majitelka továrny charismatického ředitele, jehož kouzlo ji zmámilo už během přijímacího pohovoru (a vlastně ještě dřív). Pan Skvělý se však nechal lapit jinou lovkyní a den jeho svatby se nezadržitelně blíží. Nicméně nevyzpytatelný osud uchystá jemu i jeho šéfové záludnou nástrahu v podobě obchodní cesty, jejíž úspěšný průběh bude nutno náležitě zapít v hotelovém baru…
Nikomu nevěř! Nikomu. (Část 1.)
Píše se rok 1927. Vypravěčka příběhu řeší zapeklitý problém: co si počít se zděděnou továrnou. Vzhledem k absolutní neschopnosti orientovat se v komplikovaných procesech jejího řízení začne hledat schopného chlapíka, co to vezme za ni. Netuší však, že tím překročí pověstnou Caesarovu řeku Rubikon, odkud není návratu do předchozího poklidného života.
Doteky
Existují doteky něžné jako pohlazení, lehounké jako vánek, bezděčné, smyslné, nic neříkající, nechtěné. Některé jsou obří jako srážka planet. Katastrofa může být zcela ničivá, nebo se z ní zrodí něco vzácného. Jak s tím naložíme, záleží na každém z nás.
Josef
Po silnici jde člověk. Visí na něm zaprané hadry, které se dají stěží označit jako košile a kalhoty. Běží, hopká, jde rychlým krokem, chvílemi se hlasitě směje. Nesmírně veselý obrázek. Že by byl tak veselý z cinkání skleněných cingrlátek na ramenou?
