Posadila si mě na druhou stranu svého stolu a spustila sáhodlouhý monolog. Po prvních třech větách mi bylo jasné, že tohle fakt nebude za deset minut hotové a že opravdu procházím bezpečnostním školením.
Rubrika: Čtení ke kávě
Úřednice z vigvamu, 1. část
Úředník z finančního úřadu povídá řediteli jedné firmy:
„Nemyslete si, že nemáme smysl pro humor.
Nad vaším posledním daňovým přiznáním
jsme se od srdce zasmáli.“
Jako vždy, jako nikdy, jako všechno a nic, 2. část
Strávila jsem nádherný večer s Albertem, který sice není Albert, ale pro mě se na pár hodin Albertem stal, poněvadž já v něm chtěla Alberta vidět, cítit a milovat.
Jako vždy, jako nikdy, jako všechno a nic, 1. část
Manželé středního věku přijíždějí do klidného penzionu, aby zde (obklopeni přívětivou útulností) prožili každoroční opakované líbánky. Stejný den, stejné místo, stejné apartmá, stejný stůl v restauraci…
Ale bude to letos opravdu stejné jako vždy?
Čas je relativní
Dnes je uspěchaná doba. Každý se někam řítí, všichni sledujeme, co jsme nestihli, co ještě prošvihnout můžeme a naopak.
Občas stojí za to se na chvíli zastavit, promluvit se svým blízkým. Uvědomit si důležité a nedůležité věci v našem životě. Nenechme se zmítat stresem. Převážně ho vytváříme sami. Dopřejme si tiché zastavení. Aspoň občas.
Jak Švédsko potkalo Vicky, Lauru a Annu, 2. díl: Číslo
Jak chtěly Anna, Vicky a Laura dostat osobní číslo a všechno do sebe zapadlo…
Daleko od matky, část 2.: Mladá léta
Josefovi rodiče neměli s jejich skrovnými prostředky rodinný život jednoduchý.
Chci napsat báseň…
Dnes o verších a rýmech to bude psaní, chtěl bych napsat báseň, ale zatím nevím, jak na ni…
