Čtení ke kávě: Jak napsat knihu (Daniela Kovářová)

Jak napsat knihu

21.4.2026 Daniela Kovářová Bez komentáře

Jak mám napsat svou první knihu, ptají se mě často. Zde mé rady a doporučení. Máte spoustu možností, ale potřebujete fůru trpělivosti. Nejenom…

Žijeme v báječné době, protože dnes může napsat knihu prostě úplně každý. Jen k tomu potřebujete spoustu času, pečlivosti, nápadů a taky trochu peněz.

Čas potřebujete nejen na psaní, ale zejména předtím, než vůbec začnete psát. Hodí se totiž hodně toho nejprve přečíst. Někdo by vám možná řekl, že musíte číst nějakou nudnou povinnou literaturu, knihy staré dvě stě let, nečitelné dlouhé pasáže plné popisů a nesrozumitelných termínů. Podle mě tohle nemusíte. Čtěte prostě hodně, každý den a skoro jakékoliv knihy. Čtěte romány, technické příručky, blogy, weby, noviny, časopisy… Čtěte v tramvaji, v metru, při čekání u lékaře. Abyste pochopili, k čemu se dají použít slova a jak se dá rozumět vazbám. No a pokud jste schopni přečíst kvalitní romány, zjistíte, že všechny dobré příběhy už byly napsány. To je sice k vzteku, ale současně je to velmi užitečná informace. Zodpoví vám totiž otázku, zda má cenu, abyste to, co už bylo napsáno, napsali znovu a nejspíš hůř.

Takže máte načteno a pořád chcete psát? Máte vnitřní potřebu čtenářům něco sdělit? Inu, tak dobrá. Potřebujete další spoustu času. Čas potřebujete na přemýšlení. Musíte vymyslet, o čem chcete psát. Má to být příběh, pocit, fakta? Třeba chcete psát příběh, ale ten musíte nejdříve pořádně vymyslet. To stojí spoustu času, aby vám ten příběh držel pohromadě. Tedy o čem to vlastně píšete? Když příběh máte, musíte promyslet, jak ten příběh napíšete. Jakou formou, jakým jazykem, z pohledu jaké postavy či vypravěče, jak stručně, či jak podrobně. Odpověď na otázku „jak“ zahrnuje i použití řemesla. Tedy jestli to bude báseň, vyprávění, novela, román, sága…? Anebo jste schopni vymyslet si vlastní, novátorský literární útvar?

Tohle všechno vás stojí spoustu času. Další čas nováčka spisovatele stojí určit, jak vlastně potřebuje pracovat. Kdy a za jakých podmínek mu jde psaní nejlíp. Někomu stačí ležet v posteli, zavřít oči a přemýšlet, uvažovat, promýšlet a tak. Jiný potřebuje mít oči otevřené, sedět u stolu, mít v ruce tužku a před sebou papír, psát si poznámky, malovat, čmárat časové osy a linie příběhu, poznamenávat si jména, barvy vlasů, charaktery a podrobnosti. Někdo tohle všechno vymyslí v chůzi. Já při řízení auta, když jsem sama a v tichu. A jiný naopak potřebuje zpětnou vazbu, kamaráda ke konzultaci. Někdo píše jen ráno, dokud je čerstvý. Já přes den v autě vymyslím kapitolu a tu pak večer napíšu.

Vidíte, kolik času na tohle všechno potřebujete? Máte ho? Dokážete si ho najít? Udělat?

Ale dobře. Řekněme, že máte vymyšleno. Můžete začít psát. A opět potřebujete hodně, hodně času. Každý píše jinak. Někdo má svůj stůl a výhled z okna. Jiný diktuje umělé inteligenci. Já píšu kdekoliv, kde si otevřu notebook – v kavárně, ve vlaku na klíně, doma v kuchyni.

A až to napíšete, dejte si týden pauzu a pak to všechno znovu přečtěte. A opravujte. A přepisujte. Škrtejte. Nebojte se toho. Méně je někdy více. Hledejte nejlepší formulace. Lepší popisy. Výstižnější dialogy.

Občas hodnotím různé literární soutěže. A co nejvíc autorům těch soutěžních příspěvků chybí, je znalost řemesla. Špatná interpunkce, nesprávné gramatické vazby, chybná shoda přísudku s podmětem. Třikrát stejné slovo v jednom odstavci. Možná řeknete, že to je novátorský přístup. Jistě, pak ale musí být jednotný celý text. Gramatiku jste se mohli naučit před maturitou, ale dá se dohnat čtením dobrých knih. Anebo požádejte lepšího češtináře, aby vám vaše dílo přečetl a opravil.

Tak. Čas uběhl a vy máte text hotový. Kam s ním?

Jestli jste doteď potřebovali čas, klid, trpělivost, mírnost a hodně samoty a individuality, teď potřebujete něco jiného. Potřebujete reklamu, kontakty, známosti, aktivity a taky trochu peněz. Každý spisovatel si totiž přeje, aby ho někdo četl. Takže chce své dílo vidět zveřejněné. Máte-li finance, můžete si knihu vydat sami. Dnes to není problém, většina nakladatelství vám knihu dokáže vyrobit, opatřit mezinárodním číselným kódem pro jednoznačnou identifikaci knih (ISBN) a do dvou měsíců dodat. Kolik že na takovou knihu potřebujete? Záleží na tom, zda chcete vázanou, brožovanou, barevnou, tlustou a jaké množství výtisků si představujete. Obvyklý náklad 300 kusů vás přijde ve vázané podobě asi na sto tisíc korun.

Nemáte-li dost peněz, můžete na vydání knihy uspořádat sbírku. K tomu se vám hodí známosti a reklama všeho druhu. Další možností je obcházet jako kdysi nakladatelství a rukopisy rozesílat v naději, že se redaktorovi váš rukopis zalíbí natolik, že vám knihu vydají sami. Taky svůj text můžete přihlásit do literární soutěže. Ty bývají honorované s příslibem vydání textu samostatně nebo aspoň ve sborníku. V takovém případě ale dávejte pozor na zadání. Pokud je soutěž zaměřena na českou květenu a literaturu faktu, těžko uspějete s básní o mimozemšťanech. Musíte prostě vždycky respektovat zadání – někdy obsahové, jindy omezené formou či délkou textu. Pak si ale dobře přečtěte pokyny, v jakých formátech máte text zaslat. Nikdo vaše texty nebude opravovat. Naopak. Ubere vám to body, i kdybyste vymysleli nádherný příběh.

Nic z toho se vám nepovedlo? Nevadí. Můžete svůj text zveřejnit na svém webu, blogu či na sociálních sítích.

Předpokládejme, že budete mít úspěch a nakladatelství vám vydá knihu. Pořád ale ještě nemáte hotovo. Je totiž zapotřebí knihu dostat ven, do světa, k lidem. Knižní recenzenti už skoro neexistují. Nelze se tomu ani divit. Museli by si tu vaši knihu přečíst. A dneska se čte málo a čím dál míň.

Není taky jednoduché knihu prodat. Můžete ji nabízet sami okruhu svých známých nebo nabídnout do celorepublikové distribuce. V žádném případě však nepočítejte s nějakým velkým ziskem, protože jen distributor si nechává polovinu příjmů z prodeje. Nakonec budete rádi, když se vám vrátí náklady na tisk. Že byste jako v amerických filmech dostali milionovou zálohu od nakladatele a mohli v klidu rok psát román, s tím už nepočítejte ani trochu. Tak to prostě u nás nefunguje. Musíte mít nějaké normální občanské zaměstnání a psát knihy po večerech a ve volném čase.

Proč vlastně psát knihy, když dneska lidi povětšinou jen poslouchají podcasty, píšou si krátké esemesky bez interpunkce a sledují seriály na Netflixu? Proč já píšu knihy a letos mi vyjdou dvě pro dospělé a jedno leporelo pro děti? Protože mě to baví. Protože mám plnou hlavu inspirace a pořád ještě pocit, že mám co sdělit. A protože mé kamarádky pak mají mé knížky jako dárky po stromeček.

Držím všem začínajícím autorům palce, ať se jich to puzení k psaní drží co nejdéle.

Daniela Kovářová

Spisovatelka, rodinná advokátka, senátorka za obvod Plzeň-město. Narodila se v Ostravě, vystudovala Právnickou fakultu v Brně, za prací a manželem odešla do Plzně a od roku 1989 vykonává advokacii zaměřenou zejména na rodinnou problematiku, nejdříve v Plzni a později v Praze. Od mládí píše povídky a knihy s detektivní a sci-fi problematikou. Napsala více než stovku knih beletristických i odborných z právnického prostředí, komentářů a novinových článků. Tématem jejích prací jsou vztahy mezi lidmi, zejména mezi muži a ženami. V roce 2018 založila Unii rodinných advokátů, kterou od té doby vede. Od roku 2022 je senátorkou Parlamentu ČR. Má dvě dospělé děti a jedno vnouče. Bydlí střídavě na vesnici nedaleko Plzně a v Praze. Je členka Obce spisovatelů.