Že je politika náročná disciplína, je snad jasné. Nenechte se ale mýlit – skuteční politici nejsou ti, které vídáme (nebo častěji nevídáme) v televizních přenosech z jednání parlamentu. Ti praví ovládají umění vyslovit i lež tak, aby nejenom zněla jako pravda, ale byla od ní k nerozeznání.
Od nepaměti mají lidé potřebu zasahovat do vývoje nově objevených civilizací. Ne vždy, pokud vůbec někdy, dopadne takové vměšování pro původní obyvatele dobře. Jak to ale bude s ovlivňováním případných mimozemšťanů, až nám to technologie dovolí?
Každý den se potýkáme s nějakým konfliktem. Tu nám svou vůli diktuje nekompetentní nadřízený, jindy jsme v moci nevrlého úředníka. Nezřídka nás takový boj vyčerpá natolik, že se vzdáme svých snů. Rezignujeme. Ale nemuseli bychom. Proč se nepoučit z po generace budovaného systému přežití a cesty k úspěchu?
Přemýšlíte někdy nad osudy zaniklých civilizací? Kam se propadli obyvatelé kdysi mocných zemí, o jejichž rozkvětu a síle nám dnes vyprávějí už jen ruiny světů, nad nimiž se i teď tají dech? Nemohl je nakonec zničit jejich vlastní blahobyt?
Když se o někom řekne, že je posedlý ďáblem, zpravidla se jen pousmějeme, případně chápavě pokývneme hlavou. Pokud se to navíc týká dítěte, dnešní svět má tendenci hledat chyby hlavně ve společnosti. Ale co když tam venku opravdu řádí krvežízniví démoni?
Napadlo by vás, že při pátrání po osudu člověka zmizelého před třiceti lety může jít o život? Mě tedy ne. Ale jak se zdá, pořád jsou mezi námi tací, kteří si svou identitu budou chránit za každou cenu. I kdyby to znamenalo další a další oběti.
Toužili jste někdy létat? Nemyslím v letadle. Mám na mysli létat jako ptáci, vlastními silami. Pěkně si protáhnout křídla, zaplachtit si, pak křídly mávnout a stoupat k obloze jako bájný Ikarus? Samozřejmě bez obavy ze slunečních paprsků. Co kdyby to vážně šlo?
Za studené války se svět hemžil špióny. Po pádu berlínské zdi se mělo ledacos změnit. Ale stalo se tak doopravdy? Ztracený vysloužilý kapitán námořnictva, tajemná podezření a v neposlední řadě smrt vydávaná za sebevraždu – to všechno jsou ingredience případu, který volá po rozlousknutí.
Horor patří k vyhledávaným filmovým i knižním žánrům. Jak se ale říká: s jídlem roste chuť, a tak se může snadno stát, že v honbě za originalitou se věci poněkud zvrtnou. Kdo ale posoudí, co je ještě jen snaha o slávu, a co už nebezpečná zvrácenost?
Když se něco pokazí, jednou z poměrně oblíbených výmluv je snaha tvrdit, že šlo o zkoušku. Někdy se jedná o nevinné záležitosti, ale jindy může jít o zásadní dopady na osudy zúčastněných. A někdy dokonce i o život.
