Na jaře roku 2026 rozšířilo nakladatelství Gnóm! svou nabídku o český překlad povídkové sbírky Nathana Ballingruda Atlas Pekla (The Atlas of Hell, 2019). Kniha je zařazena do edice Horla jako její třetí svazek. Vedle běžného vydání vznikla také limitovaná edice v nákladu 250 výtisků, s odlišným ISBN a vyšší sběratelskou cenou. U Gnóm!u nejde o ojedinělý výstřelek, spíš o projev dlouhodobého přístupu: tato malá nakladatelská značka knihy nejen vydává, ale vnímá je i jako předměty, které mají mít vlastní tvář, výtvarnou péči a trochu sběratelské hodnoty nádavkem. V době, kdy se mluví hlavně o nákladech a obratu, působí podobné limitky jako důkaz opravdového nadšení pro věc. Na překladu se podíleli Jakub Němeček a Žaneta Csonka, obálku připravil Marek Škubal a grafickou podobu knihy opět zaštítil sám Jakub Němeček.

Nathan Ballingrud není pro českého čtenáře úplně neznámým jménem. V češtině už vyšly jeho Severoamerické jezerní příšery (North American Lake Monsters, 2013, česky 2023) a román Cizota (The Strange, 2023, česky 2025), takže Atlas Pekla má na co navazovat. Autorovy práce se obvykle pohybují na pomezí mezi hororem, dark fantasy, jižanskou gotikou, noirem a podivnou poetikou lidí odsunutých na okraj společnosti. Předchozí sbírka ukazovala především příšery schované v člověku i kolem něj. Atlas Pekla přidává výraznější mytologický rámec, hutnější obraznost a především peklo, které neslouží jen jako kulisa, ale živý, rozpínavý prostor.

V českém vydání nalezneme šest textů: „Atlas Pekla“, „Uctívač ďábla“, „Lebková dlabaná“, „Chřtán“, „Špína, která je vidět“ a „Řeznický stůl“. Už samotný výčet naznačuje, že nepůjde o monotématickou procházku. Autor střídá prostředí, rytmus i vypravěčské postupy. Jednou nás zavede mezi neworleanské antikvariáty a zločince, jindy se pustí do tělesného hororu, surrealistické bizarnosti nebo nábožensky zabarvených výjevů. Přesto sbírka působí kompaktně. Spojuje ji představa pekla jako místa, které se od našeho světa nedá tak docela oddělit. Někdy je do něj třeba vstoupit. Jindy se ono natáhne k nám. A někdy jen vyjde najevo, že v něm člověk už dávno přebývá.

První povídka, jež dala sbírce název, nabízí velmi dobrý náhled do Ballingrudova světa. Autor pracuje s kontrastem mezi drsným, téměř pouličním vyprávěním a pozvolným prosakováním něčeho mnohem většího, staršího a hrozivějšího. Hrdina nemluví jako zasvěcenec velkých tajemství. Spíš jako člověk, který se do nich připletl kvůli svým dluhům, špatným rozhodnutím, nevhodným známostem a službám, jež neměl nikdy přijmout. Právě v tom je Ballingrud silný. Nezačíná u démona, ale u potu, alkoholu, strachu, peněz, trapnosti a starých křivd. Až pak do takto obyčejně umazaného světa vloží cosi pekelného.

Atlas Pekla není horor založený na jednoduchém, schématickém úleku. Je to čtení pomalejší, hutné a místy až dusivé. Autor rád nechává scény rozrůstat do nepříjemných detailů. Nebojí se tělesnosti, krve, špíny, rozkladu ani bizarních výjevů. Nic z toho ale nepůsobí jako samoúčelná přehlídka nechutností. Tělo slouží coby mapa poškození. Neméně důležitá jako poraněná kůže je i poraněná psychika. A právě proto Ballingrudovo pojetí pekla funguje. Nevypadá jako místo, kam se hříšník propadne, ale jako krajina, do níž se lze dostat celkem všedními lidskými slabostmi.

Velkou zásluhu na českém přijetí knihy má pochopitelně překlad. Podíleli se na něm Jakub Němeček a Žaneta Csonka, přičemž právě prvně zmíněný, majitel a dlouholetá hybná síla Gnóm!u, je s nakladatelstvím spojen nejen vydavatelsky, ale i překladatelsky a graficky. Překlad působí sebevědomě a disponuje výrazovou pestrostí i záběrem. Tam, kde je třeba sáhnout k hrubosti, je text patřičně drsný. Kde mají být čtenáři zneklidněni, najde se dost prostoru pro tajemné a významné ticho. A kde Ballingrud přechází do fantaskní, skoro snové roviny, čeština reaguje s odpovídající jemností i neurčitostí. Špatný překlad by z Atlasu Pekla snadno udělal buď přepjatou démonologickou atrakci, nebo nevěrohodně drsnou pózu. Tady se daří držet špínu, vznešenost i absurditu v jedné tónině. Dialogy neztrácejí dynamiku, popisy si uchovávají zneklidňující plasticitu a pekelné motivy nevyznívají směšně ani lacině. Překlad navíc dobře zvládá střídání žánrových poloh. Noir, weird, jižanská gotika, body horor i temná fantasy se v češtině nerozpadají do několika nesourodých knih, ale skládají se do jedné sady, mapy. Takže vlastní soubor map, atlas, je tady důležitější než pohodlná cesta.

Zařazení Atlasu Pekla do edice Horla není náhodné. Gnóm! za deset let své existence vybudoval portfolio, které se nespokojuje s jednoduchým škatulkováním. Vydává knihy žánrové, ale literárně ambiciózní; texty, které patří do fantastiky, hororu či science fiction, ale zároveň se nebojí náročnějších témat ani osobité formy. Vedle své hlavní linie a samostatných edičních proudů, mezi nimiž se objevuje například dobrodružněji laděný Pulp Robot, představuje Horla hororovou větev Gnóm!u. Nikoli ale útočiště pro konzumní, šablonovitou strašidelnost. Spíše pro knihy, které čtenáře zneklidní, přiměřeně vystraší a zanechají po sobě zřetelnou stopu.

Ballingrud je ideálním společníkem v Horle již zakotvených autorů. Tím, že Gnóm! v minulosti přinesl českým čtenářům temnou imaginaci Lairda Barrona (byť v edici Pulp Robot), neklidnou strohost Briana Evensona nebo bolestivě intimní horor Philippa Fracassiho, Ballingrud do této společnosti zapadá naprosto přirozeně. Není identický, ale patří ke stejnému autorskému druhu. Jeho horor má fyzickou váhu, pach vlhka, alkoholu, masa, starých knih a špatných rozhodnutí. Zároveň v něm přetrvává zvláštní druh melancholie. Jako by peklo nebylo jen místem trestu, ale také poslední adresou všech, kteří se nedokázali sami před sebou zachránit včas.

Neznamená to ovšem, že Atlas Pekla bude knihou pro každého. Kdo čeká přímočarou akční jízdu nebo přehledně předloženou mytologii, může být překvapen. Ballingrud nevede čtenáře za ruku a nemá potřebu všechno dovysvětlit. Některé texty fungují spíš jako výřezy z většího světa, z něhož zahlédneme jen část, zatímco zbytek zůstane spíš znepokojivým tušením. Také míra brutality a tělesné obraznosti může být pro citlivější čtenáře na hraně, ne-li dokonce za ní. Na druhou stranu právě neochota působit uhlazeně dělá z Atlasu Pekla knihu, která se nečte jen kvůli zápletce, ale především kvůli prožitku a dojmu. A ten je silný. Ballingrud dokáže vyvolat pocit, že pod běžnou realitou existuje další vrstva, v níž jsou naše viny, touhy a zranění mnohem hmatatelnější. Když se do ní někdo propadne, nepůsobí to jako náhlé porušení pravidel světa. Spíš jako jejich odhalení. Vždycky to tu bylo. Jen jsme se možná nedívali dost pozorně.

Atlas Pekla je proto výbornou volbou pro čtenáře, kteří mají rádi horor s literární ambicí, hutnou atmosférou a ochotou podívat se na velmi temná místa. Určitě nejde o sbírku k rychlému slupnutí mezi obědem a svačinou. Spíš o knihu, kterou je dobré dávkovat příběh za příběhem. Nechat ji chvíli pracovat, a teprve potom se vydat dál. Českému vydání sluší pečlivý překlad, výrazná výtvarná stránka i samotný vydavatelský kontext. Gnóm! tímto svazkem znovu potvrzuje, že i malá nakladatelská značka může mít velký cit pro knihy, kterým se komerčněji zaměření vydavatelé vyhýbají.

A pokud má edice Horla ukazovat horor jako literaturu neklidu, nikoli jen jako zdroj leknutí, pak je Atlas Pekla přesně tam, kde má být.

Související knihy

Ballingrud, Nathan

Nakladatelství Gnóm!, 2026